jeden z nejslavnějších *středověkých (původně zřejmě keltských), mnohokrát zpracovaných milostných příběhů vášnivé, tragické *lásky Tristana, synovce krále Marka, a Isoldy Zlatovlasé (Iseut la Blonde). Již ve 12. století přichází na literární scénu „romantická“ láska jako fatální onemocnění duše i těla, před kterým se nelze ochránit a které nelze léčit. Osudová láska mezi Tristanem a Isoldou, i když je opětována, se nemůže naplnit, neboť Isolda je zaslíbena králi Markovi a později za něj také provdána. První nedochované vyprávění o Tristanovi a Isoldě patrně vytvořil Francouz Chrétien de Troyes (1131–1191), pokládaný za zakladatele evropského románu. Nejstarší dochované *verze příběhu jsou obsaženy v torzech (hlásících se do poslední čtvrtiny 12. století) dvou anglonormanských básníků – Béroula a Thomase. Tuto látku zpracovaly téměř všechny středověké literatury západního křesťanského okruhu, včetně literatury české (//Tristram a Izalda//, 14. století). O rekonstrukci dvorského //Románu o Tristanu a Isoldě// při použití dostupných verzí příběhu se pokusil v roce 1900 Joseph Bédier: rekonstrukci dal prozaickou podobu.$Veršovaná epická skladba //Román o Tristanovi a Isoldě// má složitý, dobrodružný děj, jehož cílem je zaznamenat osudy hlavního hrdiny Tristana od narození až do smrti. „Román“ popisuje mimo jiné úklady, které Tristanovi staví do cesty nepřátelé, jeho souboje s proradnými protivníky i vznik a průběh jeho milostného vztahu k Isoldě poté, co se omylem napijí čarovného nápoje lásky. „Román“ zachycuje, jak jsou oba milenci za *cizoložství odsouzeni k smrti a jak se jim podaří uprchnout. Líčí dobu jejich odloučení, kdy se Tristan ožení, ačkoliv jeho srdce patří Isoldě; ve finále Tristan umírá na zranění otráveným *kopím a brzy nato končí svou pozemskou cestu také Isolda. Téma zpracovala řada malířů (Aubrey *Beardsley, //Jak Tristan pil nápoj lásky//; Jean Delville, //Tristan a Isolda//; William Morris, //Krásná Isolda//; Dante Gabriel *Rossetti, //Tristan a Isolda pijí nápoj lásky// aj.). (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)