záměrné manipulace na *zubech zahrnující jejich vyrážení a záměrné vytrhování, pilování, provrtávání, barvení či vsazování *ozdob. Kulturní úpravy *chrupu a jednotlivých zubů byly rozšířeny u mnoha *etnik zejména v Africe, *Oceánii a Austrálii. Nejčastěji jsou úpravy zubů prováděny ze zdravotních a estetických důvodů, ale setkáváme se i s důvody *rituálními či *náboženskými. Například na Bali byly zuby upravovány pilováním nikoliv z estetických důvodů, ale protože pro *Balijce symbolizovaly negativní *emoce jako je strach, chamtivost či žárlivost. Prostřednictvím tvarových úprav zubů mohly být tyto emoce kontrolovány a usměrňovány. Prosté zahrocení zubů broušením či pilováním bylo zaznamenáno u mnoha etnik v Africe (například *Dinkové, *Pygmejové), ale rozšířeno je i u Mentawajců na Sumatře nebo u indiánských etnik Střední a Jižní Ameriky. Australští domorodci (*Austrálci) praktikovali jednoduché vyražení horních nebo dolních řezáků z estetických důvodů. Tento *zvyk byl zaznamenán také u některých etnik na území Vietnamu. Jinde byly vyráženy pouze dolní řezáky a horní řezáky byly zabrušovány do špičky. U některých etnik v *Polynésii bylo vylamování řezáků znamením hlubokého smutku. Jiným způsobem úpravy zubů je vypilování vrubů a štěrbin do zubů či jejich horizontální upilování. To bylo rozšířeno mezi obyvateli Malajsie a Jávy, kdy nebylo výjimkou opilování všech čtyř horních řezáků až na dáseň. Zvyk opilovávat si zuby převzali od *Malajců i *Číňané. Další častou kulturní úpravou zubů je jejich barvení. Provádí se buď u nepozměněných zubů, nebo u zubů chemicky nebo mechanicky upravených tak, aby bylo barvivo lépe vázáno. Někteří Austrálci si zčerňují zuby dehtem, který získávají pálením některých rostlin. Zuby si nijak předem nepřipravují. Členové některých etnických skupin v Indii si několik hodin nechají ve svých ústech kousek citronu, čímž se odvápní povrch skloviny. Trvalé červené zbarvení získají z mladých výhonků fíkovníku posvátného //(Ficus religiosa)//, a poté ještě barvivo fixují odvarem z pupečníku asijského //(Rubia cordifolia)//. V Japonsku si černili zuby železitými sloučeninami. Na *Nové Guineji užívají barviva z ořechů, zuby jsou pak úplně černé a lesklé. Na indonéském ostrově Alor si dospívající dívky i chlapci krášlili zuby tím, že si je černili, zkracovali a zarovnávali do jedné linie. Tento proces byl poměrně zdlouhavý a zabýval se jím dokonce profesionální „začerňovač“ zubů. Tato praxe byla běžná ještě po roce 1940. Z černé zeminy a rostlinných příměsí se vyrobila pasta a ta se nanesla na pruh kůry vyříznutý tak, aby seděl na zubech dané dívky nebo chlapce. Kůru s nánosem vložili do úst, nasadili na zuby a připevnili pásky ohebné kůry. Po deset dní museli mít mladík či dívka ústa zavřená. Živili se malými kousky potravy a pít mohli jen dutým bambusovým stéblem. Když bylo začernění hotové, přikročilo se k velmi nepříjemné operaci, trvající kolem dvou až tří hodin. Operovanému dali do úst kukuřičný klas, aby je měl stále otevřená. Potom operatér šest horních a šest dolních zubů zpiloval do roviny a na poloviční délku. Začernění a zpilování zubů tvořilo součást přípravy mladých lidí k *manželství. Mechanické vázání barviva na zub se děje zářezy, pronikajícími *sklovinou, aby barvivo mohlo lépe vniknout do snadno se barvící *zuboviny. Rýhy se provedou buď ve sklovině, nebo se sklovina vybrousí na celé labiální ploše zubu. Často se provádí kombinované opilování *korunky do špičky, popřípadě amputace korunky, a barví se pouze zbývající pahýly. Nejznámější a také nejrozšířenější je zbarvení zubů *betelem. Žvýkání betelu je rozšířeno po celé východní Indii, Cejlonu, Malajských ostrovech i v jižní Číně.$K dalším kulturním úpravám zubů patří jejich zkrášlování pomocí ozdob z různých materiálů. K výzdobě byly používány různé *kovy, nerosty, perleť či různé typy cementů a tmelů. Mezi nejjednodušší způsoby zdobení chrupu patřilo provlečení zlatého drátu mezi zuby. Na Borneu, Celebesu a Filipínách se do frontálních zubů vyhlubují otvory a do nich se vtloukají kousky *zlata nebo mosazi nebo se vkládá destička perleti. Vložka často kryla kouzelný lék proti otrávení, uložený na dně dutinky. U bohatších osob se vrývají do zlaté destičky i ornamenty. Aby vložka lépe držela, zarazí se ve formě hřebu přímo do dutiny dřeňové. Zlatem zdobené zuby byly dříve u *Japonců *privilegiem šlechticů. Nálezy ze Střední Ameriky, pocházející z předkolumbovské doby, jsou zajímavé poměrně hojně se vyskytujícím zasazováním kamenů do horních frontálních zubů včetně *premolárů. Zasazovány byly polodrahokamy i vzácné kameny mající v dané oblasti magické či rituální funkce, například *hematit, *jadeit, *křišťál, *obsidián nebo *tyrkys, jež byly připevněny do uměle vyhloubených dutinek zvláštním tmelem.$V současné západní *civilizaci jsou ideálem krásy bílé, rovné a symetrické zuby. K bělení zubů se používá nejrůznějších prostředků od speciálních zubních past po nákladné vybělování zubů u dentisty. Také úpravy symetrie chrupu jsou rozmanité – od používání rovnátek, až po výměnu zubů za keramické implantáty. (Kateřina Boberová, Tomáš Mořkovský)