[starověký Přední východ], majetek přinášený ženou do *manželství; vstupovala-li žena po *sňatku do domu svého manžela, přinášela si s sebou věno, které představovalo podíl z majetku jejího otce, protože ženy neměly *dědické právo na otcovský majetek. Manžel však nesměl s věnem volně disponovat. Po smrti ženy dědily věno její synové, zemřela-li žena bezdětná, věno se vracelo do domu jejího otce. Při rozvodu věno zůstávalo ženě a vdova ho směla užít k svému materiálnímu zabezpečení. Před svatbou přinášel ženich otci své nevěsty dar (//terchatu//, „obvěnění“), který byl menší než věno. Jeho výše zpravidla odpovídala kupní ceně otrokyně, ale například *zákoník Chammurapiho předpokládá trojnásobek této ceny, tedy celou l minu *stříbra. Odstoupil-li ženich od sňatku, neměl nárok na vrácení *obvěnění, ale pokud od sňatku odstoupil nevěstin otec, musel obvěnění vrátit v dvojnásobné výši. Ženich také přinášel do domu své nevěsty zásnubní dary //(biblu)//. Podle Chammurapiho předpisů se skládaly hlavně z poživatin. Právní předpisy také hovoří o manželském daru //(nudunnu)//, který manžel poskytl své ženě formou písemné smlouvy. Tento dar měl především zajistit ženu pro případ manželovy smrti. Věno, obvěnění a další materiální statky spojené s uzavřením nebo ukončením manželského svazku upravovaly četné právní předpisy (*právo, manželské), které se dochovaly hlavně z *Mezopotámie a *Malé Asie. (Jana Pečírková)