francouzský básník. Životní osudy Françoise Villona (vlastním jménem François de Montcorbier nebo François des Loges) byly natolik dramatické a&nbsp;spletité, že se neuchovala ani jeho základní biografická data. Historici literatury předpokládají, že Villon se narodil asi v&nbsp;roce 1431 a&nbsp;zemřel někdy mezi léty 1463–1468. Tento první velký moderní francouzský básník dokázal ve své <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('poezie')">*poezii</span> narušit strnulou normativnost dobových literárních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konvence')">*konvencí</span> a&nbsp;podstatným způsobem zasáhnout do vývoje literatury: jeho tvorba není pouhým stylistickým cvičením podle zadaných vzorů, intelektuální zábavou či alegorií zobrazující obecné pravdy světa, ale stává se rovněž subjektivní a&nbsp;nejednou i&nbsp;syrovou, bezohledně otevřenou, „realistickou“ zprávou o&nbsp;pozemském životě. Na tvorbě básníka je novátorská ještě jedna skutečnost: znovu se v&nbsp;ní objevuje koncept autorské komunikační strategie, založené na duchaplné sebeironii a&nbsp;nadsázce.$Villon pocházel z&nbsp;chudých poměrů, vychovatelem a&nbsp;poručníkem se mu stal kaplan Guillaume Villon, jehož jméno básník přejal a&nbsp;díky jehož podpoře mohl studovat na pařížské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitě</span>. Po absolvování magisterského studia (1452) na fakultě svobodných umění se krátce živil jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('písař')">*písař</span>. Vedl potulný život, byl často na útěku před <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úřad')">*úřady</span> a&nbsp;soudy. Do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konfliktu</span> se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákonem</span> se poprvé dostal roku 1455, kdy v&nbsp;hádce (a&nbsp;snad v&nbsp;sebeobraně) smrtelně zranil <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněze</span> Phillipa Sermoise, patrně svého soka v&nbsp;lásce. V&nbsp;tomto případě byl ještě omilostněn. Později byl vícekrát souzen a&nbsp;vězněn – za krádeže a&nbsp;další delikty (například v&nbsp;Orleans, Meung-sur-Loire a&nbsp;v&nbsp;Paříži); za účast v&nbsp;aféře s&nbsp;biskupským notářem Farreboucem (šlo o&nbsp;rvačku, při které notáře lehce zranil Villonův přítel Robin Dogis) v&nbsp;roce 1462 byl dokonce odsouzen k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('trest smrti')">*trestu smrti</span>; trest byl posléze změněn na desetileté vyhnanství z&nbsp;Paříže.$François Villon mistrně ovládl francouzský jazyk – vysokou poezii obohatil o&nbsp;hovorový jazyk i&nbsp;o&nbsp;žargon. Dokázal být libozvučný, hravý, ale také sofistikovaný a&nbsp;tajemný. Jeho básně oplývají kalambury, aluzemi, akrostichy a&nbsp;dvojsmyslnými verši, dodnes jsou předmětem soustředěného interpretačního zájmu. Nedávné výzkumy ukazují, že jeho posměšný cynismus ve věcech <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*lásky</span> představoval zřejmě sebeobrannou stylizaci, skrývající traumatický milostný zážitek či posedlost jedinou ženou Catherine de Vausselles. K&nbsp;Villonovým nejvýznamnějším dílům patří //Závěť// (//Testament//, dokončeno 1461–1462), ve které hodnotí svůj život, ale také si vyrovnává účty se světem a&nbsp;svými nepřáteli. Přiznává, že hluboce miloval, ale vzápětí milostný cit ironizuje: „a v&nbsp;srdci žal a&nbsp;v&nbsp;břichu hlad, / a&nbsp;to je pak těžké milovat; / chceš-li se kochat svými city, / dřív o&nbsp;žaloudek musíš dbát: / neb k&nbsp;lásce hbitý, jen kdo sytý.“ (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>).