intersexuální výběr samců samicemi, proces, při němž se na základě jistých kritérií samice rozhodují pro spáření s *konkrétním samcem. Samičí volba se může řídit řadou kritérií. Jeden z typů samičího výběru je dán preferencemi pro ochranu a materiální zdroje (teritorium a potravu). U mnoha druhů hmyzu, ptáků a savců se samice zcela vyhýbají samcům bez materiálních zdrojů (darované kořisti, teritoria atd.). Zajištění těchto „služeb“ je pro samici užitečné, protože tak snadněji nahradí ztráty energie a živin spojené s produkcí vajíček, gestací a péčí o potomstvo. Ovšem dlouhodobé zajištění potomstva po narození je celkově vzácné, s výjimkou monogamních ptáků a několika dalších druhů včetně *člověka. Mnohem častější je ovšem *selekce samců s dostatečným teritoriem. Samice mají tendenci se přesouvat do prostředí s dostatkem potravy a dobrou ochranou proti predátorům. Samice si ovšem nemusí vybírat jen samce s nejlepším teritoriem, ale také nejsilnějšího či nejschopnějšího samce, který ji a mláďata dokáže ochránit před sexuální dotěrností jiných samců až do odstavu a osamostatnění mláďat. Pokud by toho totiž samec nebyl schopen, mohlo by to pro samici znamenat ztrátu mláďat v důsledku vlivu jiného samce (*potrat, *infanticida) a samice by ztratila část své, už tak omezené reprodukční kapacity. Samičí výběr proto také výrazně preferuje samce s rozvinutými indikátory *viability a *fertility, tj. samce s „dobrými *geny“. Jako přímé indikátory mohou sloužit nejrůznější tělesné znaky i chování – *zdraví, věk, ukazatele dobré výživy, velikost, síla, průbojnost a *dominance, sociální postavení, odolnost proti *onemocněním nebo třeba „celkový životní elán“, tedy více či méně znaky korespondující s úspěšností samce v intrasexuální soutěži.$Tyto indikátory mohou být také předmětem tzv. handicapového principu. Jsou nákladné, takže je nelze lehce fingovat, a současně jsou pro svého nositele jistým handicapem, buď už vzhledem k jejich nákladnosti, nebo proto, že snižují viabilitu nositele. Klasickým příkladem je velký a pestrý paví ocas, který znesnadňuje samci let a tím i únik před predátory. Jejich nositel pak musí mít nutně „dobré geny“, když i s takovým handicapem přežil do reprodukčního věku. Handicapový princip byl v minulosti vystaven kritice, protože výhody vyplývající z upřednostnění handicapovaných samců byly vyváženy handicapem, který potomci zdědí. Matematické *modely však ukazují, že v řadě případů může handicapový princip skutečně fungovat, *dědivost (heritabilita) handicapu ale musí být menší než dědivost ostatních znaků, určujících celkovou vitalitu. Součástí handicapového principu je i imunokompetence, tj. schopnost samce odolávat parazitům v lokálním *ekosystému. Pokud samec investoval velké množství energie do nadměrného rozvoje nějakého jinak nepotřebného orgánu či ornamentu a přitom v prostředí plném *parazitů dokázal vytvořit efektivní imunitní soustavu (tj. přežil až do této chvíle), musí mít kvalitní geny. Pokud samec nemá tyto znaky ve srovnání s ostatními samci vytvořeny dostatečně, investuje hodně energie do imunitní soustavy a na ostatní mu nezbývá. Čím nákladnější zbytečnost, tím větší je samcova „vitální rezerva“. Samčí ornamenty jsou proto silně ovlivněny fyzickou kondicí samce a příslušný indikátor odráží evoluci schopnosti samic takový ukazatel rozpoznávat a hodnotit. Prostřednictvím samičího výběru se samci postupně stali „otevřenou knihou“ svých kvalit a samice jejich efektivními a poučenými „čtenářkami“.$Někdy si samice mohou vybírat samce kvůli estetickým kvalitám (*hypotéza „sexy synů“). Estetické projevy ovlivňují percepční (smyslové) preference příjemce, přitahují pozornost, vyvolávají vzrušení a zvyšují ochotu k páření. Tento druh manipulace příjemcem může vzniknout tak, že už předem existují skryté preference (dané fyzikálně-neurologicko-psychickým mechanismem percepce), které se označují jako smyslový tah. Živočichové obecně preferují signály, které jsou barevnější, hlasitější, větší, častější, rozmanitější a novější, než je norma. Tyto tendence jsou u různých druhů různé. Senzorický tah může souviset s ekologickými specializacemi, například samičky ptáků, kteří se živí především modrými plody, si vyvinou preferenci pro výrazně modré ornamenty samců (respektive samci zneužijí předpřipraveného senzorického systému samic a jejich citlivosti na modrou barvu). Ronald Aylmer *Fisher (1930, 1958) navrhl jiný model možného vzniku výrazných pohlavně dimorfních znaků: tzv. model ubíhající selekce //(runaway sexual selection//, //runaway process)//. V důsledku skrytých senzorických preferencí nebo sledováním „dobrých genů“ samice někdy preferují samce s nejvyvinutější formou určitého pohlavního znaku. V důsledku toho pak velikost tohoto znaku v průběhu generací neustále roste, často až za hranici únosnosti z hlediska viability nositele. Mezi preferencemi samic a samčím znakem se může také uzavřít pozitivní *zpětná vazba (viz *autoelexe). Tyto procesy *pohlavního výběru mohou probíhat dokonce i v podmínkách silného *přirozeného výběru a rozvíjet velmi nákladné samčí znaky a nákladné samičí preference. (Miroslav Králík, Miloš Macholán)