francouzský filozof, spisovatel, dramatik, esejista a&nbsp;historik. Patrně nejznámější francouzský osvícenský filozof a&nbsp;nesmlouvavý kritik a&nbsp;polemik; rovněž se zúčastnil, i&nbsp;když pouze nepříliš rozsáhlými příspěvky, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Diderot, Denis')">*Diderotovy</span> //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('encyklopedie')">*Encyklopedie</span>// (1751–1772).$Za své <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názory</span> byl pronásledován královskou mocí (již v&nbsp;roce 1714 byl za sžíravé epigramy na regenta vyhoštěn z&nbsp;Paříže, v&nbsp;roce 1717 byl z&nbsp;podobných důvodů vězněn v&nbsp;Bastile) i&nbsp;církevními kruhy, jeho díla byla zakazována a&nbsp;pálena na hranicích. Tento osud stihl například jeho //Lettres philosophiques ou lettres anglaises// (Filozofické listy aneb listy anglické), které vydal v&nbsp;roce 1734, po svém vyhoštění do Anglie (1726–1729). Přes tyto, anebo právě pro tyto spory a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konflikty</span>, v&nbsp;nichž hájil <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rozum')">*rozum</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tolerance')">*toleranci</span>, byl ve své době velmi populární. Dokázal si získat přízeň žen, obdiv intelektuálů i&nbsp;(krátkodobé) sympatie královských dvorů. Byl v&nbsp;písemném i&nbsp;osobním styku s&nbsp;nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejší Evropy.$Jeho díla významně ovlivnila dobové duchovní klima. K&nbsp;Voltairovi jako k&nbsp;svému předchůdci se hlásili také protagonisté <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce, Velká francouzská')">*Velké francouzské revoluce</span>. Voltairův román //Candide ou l’Optimisme// (Candide neboli Optimismus, 1759) představuje – vedle Diderotova //Jakuba fatalisty// (psáno 1773, vydáno 1796) – vrcholný projev francouzského osvícenského románu. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*Ironický</span> a&nbsp;sebeironický, vševědoucí (objektivní) vypravěč neprojevuje zájem o&nbsp;psychiku svého naivního hrdiny Candida a&nbsp;rovněž redukuje na minimum popisy prostředí. Zcela se soustřeďuje na děj – životní osudy svého hrdiny, které komentuje, nejednou formou hutných gnóm a&nbsp;sentencí. Pokusem nabídnout pozitivní řešení lidskému pobytu ve světě je závěr díla: na konci své cesty si Candide za poslední peníze zakoupí kus země poblíž Cařihradu; dospívá k&nbsp;poznání, že nejlepším lékem na „tři velká zla“, s&nbsp;nimiž se ve světě setkal, na „nudu, neřesti a&nbsp;nouzi“, je práce.$Voltaire jako jeden z&nbsp;prvních upozornil na význam studia <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zvyk')">*zvyků</span> pro pochopení dějin kultury – v&nbsp;práci //Essai sur les mœurs et ľesprit des Nations// (Pojednání o&nbsp;mravech a&nbsp;duchu národů, 1756). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)
$${img{images/Voltaire.jpg}{alone}}$François-Marie Arouet (Voltaire) (1694-1778)