evoluční proces výběru sexuálního partnera u pohlavně se množících druhů (Charles Darwin, 1871). Zahrnuje *vnitropohlavní výběr (intrasexuální selekci), tj. soutěž mezi jedinci stejného pohlaví o sexuální partnery pohlaví opačného, a *mezipohlavní výběr (intersexuální selekci) – vzájemný výběr sexuálních partnerů. V důsledku nepoměru reprodukčních vkladů lze pohlavní výběr u většiny živočišných druhů charakterizovat převážně jako kombinaci *samčí soutěže a *samičí volby. Pravděpodobně už od vzniku pohyblivých mnohobuněčných živočichů, tedy již asi 600 milionů let, najdeme základní rys sexuálních interakcí: „naléhající“ samce a „upejpavé“ samice. Protože jsou u většiny živočišných druhů investice samic do jednoho potomka mnohem vyšší než investice samce a protože může samice stykem s nesprávným samcem hodně ztratit, jsou samice v sexu nejen mnohem zdrženlivější, ale také mnohem vybíravější. Výjimky, kdy do potomstva investuje více samec a dochází k převrácení obvyklých vlastností pohlaví a pohlavních rolí (samec je například vybíravější než samice), ve svých důsledcích potvrzují platnost teorie rodičovské investice. Tuto zdánlivou výjimku bychom však neměli chápat jako nesourodou odchylku, ale jako krajní polohu v plynulém kontinuu možných poměrů samičích a samčích rodičovských investic.$Výsledkem odlišných reprodukčních možností vyplývajících z nepoměru rodičovských investic je, že vztah samců a samic v *reprodukci je asymetrický, mají odlišné *reprodukční strategie. Energetická náročnost reprodukce je pro samce a samice přibližně vyrovnaná, odlišné limity reprodukce však vedou k odlišnému rozdělování *času a energie do jednotlivých dílčích oblastí reprodukce. Samci věnují více ze svých reprodukčních snah získávání sexuálních partnerek a páření, zatímco samice věnují více svých reprodukčních snah zajištění kvalitních zdrojů a podmínek pro svoje omezené potomstvo, tj. rodičovskému úsilí. Tento trend byl prokázán u mnoha druhů hmyzu, ryb, plazů, ptáků i savců, včetně *člověka.$Pohlavní výběr, nastavený podle poměrů rodičovských investic, vedl k různým strategiím chování samců a samic vůči pohlavním partnerům a konkurentům. Jak samci, tak i samice mají vlastní reprodukční strategie, které jsou často ve vzájemném *konfliktu, což pak vede k evoluci strategií a protistrategií opačného pohlaví a k rozvoji strategií alternativních. Samec má pro samici dvojí význam. Je „dárcem“ druhé poloviny *genů, ale u mnoha druhů se navíc stává i faktorem prostředí, v němž samice pečuje o mláďata. Samec tak vlastně biologickou zdatnost samice ovlivňuje dvojím způsobem. V závislosti na podmínkách prostředí samice nastavují parametry soutěže samců a také určují jejího vítěze podle toho, který z příspěvků samců je podstatnější. Vlastnosti samců se pak přizpůsobují samičí volbě, samice naopak rozvíjí svoje schopnosti rozpoznat a vybrat toho „správného“ samce. Tímto procesem se tak dalekosáhle ovlivňují tělesné vlastnosti i chování příslušného živočišného druhu. Výsledkem pohlavního výběru je vznik *sexuálního dimorfismu ve vzhledu a chování. (Miroslav Králík)
$${{Kruh prstenu: Kapitola 2: Pohlavní výběr u člověka|pdf/Kap2_Pohlavni_vyber_u_cloveka.pdf|ico_pdf.png}}$