systém klasifikace pohádek, respektive pohádkových motivů, pojmenovaný podle jeho tvůrců. Finský folklorista Antti Aarne (1867–1925) sestavil první katalog motivů v roce 1910. Díky kritické reakci ruského folkloristy Vladimira J. Proppa (//Morfologia skazki// [1928, česky: //Morfologie pohádky//. Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV, 1970]; viz též *strukturalismus), jenž u Aarneho výkladu postrádal funkční hledisko, získal obor počáteční podnět a dále se rozvinul. Aarne vycházel z materiálu německého (bratří Jacoba Grimma [1785–1863] a Wilhelma Grimma [1786–1859]), dánského (Nikolaje Grundtviga) a finského. Tento seznam podstatně rozšířil v regionálním i kvantitativním záběru americký folklorista Stith Thompson (1885–1976) z Indiana University (USA), a to v šestidílném //Motif-Index of Folk-Literature// (Index motivů folklorní literatury, 1932–1937; 2. rozšířené vydání 1955–1958). V roce 1961 propracoval číslovaný index, tzv. „AT number system“, nověji též „ATU system“, který je obecně přijímán s vědomím, že pro jiné lidové literární žánry je nutné počítat s alternativními indexy. Zkratka ATU přidává *iniciálu německého literárního vědce Hanse-Jörga Uthera (narozen 20. 7. 1944), působícího v německém Göttingenu, který v současnosti stanul v čele studia lidových narací, *mýtů a pohádek (//Enzyklopädie des Märchens// [Encyklopedie pohádek]; v roce 2008 bylo dokončeno vydání 12. a 1. části 13. svazku. (Lucie Olivová)