potomci al-Abbáse, příslušníka *Muhammadova rodu Hášimovců, druhá *dynastie arabských *sunnitských *chalífů. Vládla v letech 750 až 1258, poté co moc dobyla na *Umajjovcích. Abbásovci sídlili v *městech Bagdád nebo Sámarrá, nahradili účast arabských kmenových vůdců na *vládě centralizovanou byrokratickou *správou inspirovanou íránským vzorem a podnítili rozvoj islámsko-arabské *kultury, politicky však postupně slábli, až byla jejich faktická moc omezena na Irák a nakonec jen na oblast Bagdádu. Od 9. století byli abbásovští chalífové nezřídka svévolně dosazováni vojenskými hodnostáři nebo poručnickými dynastiemi. Neuspěli v zápase s *ší’itskou *opozicí a od 11. století jen potvrzovali *muslimské vládce islámského světa, kteří jim dobrovolně jako formálnímu představiteli *sunnitského islámu chtěli vyjádřit loajalitu. K renesanci politické moci došlo počátkem 13. století, ta však skončila dobytím Bagdádu *Mongoly v roce 1258. Egyptští *mamlúci zřídili roku 1260 takzvaný stínový chalífát v Káhiře, který skončil roku 1518, když turecký Selim I. dal posledního Abbásovce převézt do *Istanbulu. Mezi nejvýznamnější představitele Abbásovců patřili al-Mansúr a *Hárún ar-Rašíd. (Jaroslav Malina)