francouzský teolog a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('scholastika')">*scholastický</span> filozof. Hájil <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názor</span>, že obecné pojmy nejsou pouhými jmény, ale existují výhradně v&nbsp;mysli; jeho učení (zaujímal pozici mezi umírněným <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nominalismus')">*nominalismem</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('realismus')">*realismem</span> – takzvaný konceptualismus) bylo odsouzeno roku 1121 na církevním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koncil')">*koncilu</span> v&nbsp;Soissons; na církevním sněmu roku 1149 v&nbsp;Sens byl posmrtně prohlášen za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kacíř')">*kacíře</span>. Měl pověst uctívaného teologa, filozofa a&nbsp;učitele, stejně jako obávaného diskutéra, svárlivého společníka i&nbsp;nenáviděného protivníka.$Pierre Abélard kromě jiného zformuloval pět bodů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kritika')">*kritiky</span> filozofických textů, jež podryly středověkou víru v&nbsp;neotřesitelnost starých <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('autorita')">*autorit</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metoda ars inveniendi')">*ars inveniendi</span>). Zasloužil se také o&nbsp;emancipaci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('etika')">*etiky</span> jakožto svébytné filozofické disciplíny; do té doby byla standardně chápána jako součást <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('teologie')">*teologie</span>. Do etického rozvažování vnesl důraz na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('subjekt')">*subjekt</span> jednání a&nbsp;jeho úmysly, což ho vedlo ke kritice existujícího trestního práva (které například nerozlišovalo mezi vraždou a&nbsp;neúmyslným zabitím). Abélarda lze proto považovat za jednoho z&nbsp;prvních středověkých humanistů (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('humanismus')">*humanismus</span>).$Pozoruhodné byly rovněž jeho milostné osudy. Abélard po letech studií (mezi jeho učitele patřili Anselm z&nbsp;Laonu, Jan ze Salisbury, Roscellinus z&nbsp;Compiègne a&nbsp;Vilém z&nbsp;Champeaux) a&nbsp;pobytu v&nbsp;rodné Bretani otevřel v&nbsp;Paříži u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('klášter')">*kláštera</span> svaté Jenovéfy školu, která v&nbsp;letech 1114–1118 patřila k&nbsp;proslulým centrům vzdělanosti. V&nbsp;době milostné aféry (1118–1119) se svou žačkou Héloisou byl <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kanovník')">*kanovníkem</span> v&nbsp;Notre-Dame. Vášnivá tělesná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('láska')">*láska</span> nezůstala bez následků – Abélard unesl těhotnou dívku a&nbsp;ukryl ji u&nbsp;své sestry v&nbsp;Bretani, kde Héloisa porodila chlapce. Po návratu do Paříže došlo nakrátko k&nbsp;Abélardovu usmíření s&nbsp;Héloisiným strýcem a&nbsp;opatrovníkem, kanovníkem Fulbertem – za jeho přítomnosti byli milenci „spojeni manželským požehnáním“; před <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('veřejnost')">*veřejností</span> ovšem svůj vztah tajili, vídali se jen zřídka, aby nebyla ohrožena Abélardova kariéra. Héloisa – zřejmě po dohodě s&nbsp;Abélardem – odešla do ženského kláštera v&nbsp;Argenteuil. Příbuzní Héloisy to vnímali jako farizejství a&nbsp;vypočítavost: najatí služebníci v&nbsp;noci Abélarda v&nbsp;jeho domě přepadli a&nbsp;vykastrovali. Po těchto událostech Abélard a&nbsp;Héloisa přijali řeholní roucho. Jejich láska, přerůstající v&nbsp;duchovní přátelství a&nbsp;vzájemnou úctu, však trvala, i&nbsp;když byli odloučeni. Abélard kolem sebe shromáždil početnou skupinu příznivců a&nbsp;žáků. Současně byl pronásledován svými odpůrci. Mimo jiné založil klášter sv. Ducha (Paraclet) poblíž Troyes a&nbsp;zastával hodnost <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('opat')">*opata</span> v&nbsp;klášteře Saint-Gildas de Ruys. Příběh obou milenců pokračoval i&nbsp;po Abélardově smrti v&nbsp;převorství clunyjského kláštera, v&nbsp;Saint-Marcel-lez-Chalon roku 1142: jeho tělo bylo odtud tajně převezeno do kláštera Paracletu, kde se mezitím Héloisa stala abatyší a&nbsp;kde svému milenci nechala postavit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pomník')">*pomník</span>. Roku 1163 ve věku asi dvaašedesáti let „ho následovala do téhož hrobu“.$Láska Abélarda a&nbsp;Héloisy byla vyjádřena v&nbsp;dopisech, které si tato dvojice údajně vyměňovala v&nbsp;roce 1132. Jejich korespondence představuje snad nejpodmanivější milostný příběh, jaký se kdy ve světové literatuře objevil (//Historia calamitatum Abaelardi// [Historie utrpení], asi 1132). Existuje však oprávněné podezření (toto stanovisko zaujímal například přední znalec této problematiky francouzský historik Georges <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Duby, Georges')">*Duby</span>), že Héloisiny dopisy jsou literárním podvrhem. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dufek, Pavel')">Pavel Dufek</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)