1. stanovisko či teorie zastávající názor, že předmět diskuse není pouze konvenční, *subjektivní, na něčem závislý nebo něčím omezený, nýbrž absolutní, s vlastní objektivní, nezávislou a neomezenou realitou (etický absolutismus, estetický absolutismus atd.); opak *relativismus;$2. forma vlády, většinou *monarchie, v níž svrchovanost a veškerá státní moc jsou ztělesněny v osobě panovníka, který není omezen žádnou jinou legální *autoritou, bez *kontroly zastupitelských *institucí a omezení ústavou. Neomezená zákonodárná a výkonná moc je uplatňována za pomoci rozsáhlého správního, soudního, policejního, vojenského i státního aparátu. *Privilegia *šlechty, měst a některých skupin obyvatelstva mohla být udělena, ale též odvolána z vůle panovníka, který také jmenoval a propouštěl ministry a státní *byrokracii. Podstata absolutismu bývá často vyjadřována údajným *výrokem francouzského *krále Ludvíka XIV. (1638–1715): „L’État c’est moi!“ – „Stát jsem já!“$*Absolutistická monarchie nastoupila na místo dualistického stavovského státu, v němž byla nejvyšší moc rozdělena mezi panovníka a *stavy, posilovala moc panovníka, ale na druhé straně oslabovala moc církevní a světské *vrchnosti nad *poddanými. V *Evropě se absolutismus prosazoval v 17. a 18. století, kdy představoval vrcholnou formu *centralizace státní moci. Progresivní roli sehrál ve stadiu tzv. *osvícenského absolutismu, kdy byly do života uváděny některé politické zásady *osvícenství. V *zemích, kde se prosadil, byl zpočátku společenským *pokrokem, později se i zde stal překážkou vývoje. Překonána byla absolutistická monarchie národním liberálním a demokratickým *státem 19. století.$Klasickou zemí absolutismu byla Francie; absolutistický stát se zde rozvíjel od 12. století. V době náboženských válek (2. polovina 16. století; *válka, náboženská) byl jeho vývoj přerušen, ale už za kardinálů Richelieua (1585–1642) a Mazarina (1602–1661) byl opět obnoven. Vývoj absolutistického státu vyvrcholil za vlády Ludvíka XIV. (1643–1715), záhy se ocitl opět v *krizi a ztroskotal za *Velké francouzské revoluce. V Prusku, v Rakousku, ale i v Rusku hovoříme o osvícenském absolutismu za Fridricha I. (na pruském *trůnu 1701–1713), *Marie Terezie (vládla 1741–1780) a Kateřiny Veliké (vládla 1762–1796).$Termín absolutismus byl užit ve *francouzštině kolem roku 1796, v *angličtině a *němčině kolem roku 1830. Dnes nemá tento termín přesný význam, často je užíván jako synonymum *tyranie a *despotismu. Snaha raných moderních států organizovat *společnost na základě poznání sociální skutečnosti je označována termínem osvícenský absolutismus. (František Čapka, Jaroslav Malina)