podle starozákonní knihy //*Genesis// první člověk, muž stvořený *Bohem v *ráji. V 1. Mojžíšově knize (Gn 1,27) je uvedeno, že Bůh stvořil člověka „jako muže a ženu“; v 2. Mojžíšově knize (Gn 2,7) se sbližují *významy //adam// a //adamah //– „hlína“, „země“ – a zdůrazňuje se, že člověk je „prach ze země“, a dále, v druhém příběhu *stvoření, se pak význam tohoto slova zužuje. Bůh vdechl Adamovi *život a zůstavil jej v ráji, aby ho obdělával a střežil. Aby první člověk nebyl sám, dává mu Bůh pomocnici, která byla utvořena z jeho (Adamova) žebra. Nazývá se //iššá//, „mužena“ (= žena), neboť je vzata z //iš//, „muže“. Adam se pak stává vlastním jménem prvního člověka (Gn 3,17).$Bůh postavil Adama a jeho ženu *Evu do *zahrady v *Edenu. Had však navedl ženu k tomu, aby jedla zakázané ovoce ze stromu poznání. Adam následuje Evu v neposlušnosti: přestupují zákaz, ochutnávají ovoce ze stromu poznání. Proto je Bůh vyhání ze zahrady Eden a trestá: budou těžce a v potu tváře pracovat, poznají trápení a smrt.$Řada rysů tohoto příběhu ukazuje, že není výpovědí historicko-přírodopisnou, nýbrž má modelovou platnost, je *podobenstvím. Říká, že *úděl člověka je dobrý, ale vzepřít se mu, má zlé následky. (Jan Heller, Jaroslav Malina)