1. [archeologie, historie aj.], výraz se zeměpisně dostal do Mexika, USA a pak zpět do Evropy, kde se dodnes běžně používá jako termín označující „vepřovici“ – nepálenou *cihlu. První ručně tvarované cihly se objevily v *Palestině již na přelomu 9. a 8. tisíciletí př. n. l. Ve starém *Egyptě se cihly používaly k stavbě *domů, *paláců, *pevností a *hrobek. Vyráběly se z nilského bahna, do něhož se pro zpevnění někdy přidával i *písek, *vápencová drť, drobné keramické zlomky, sekaná sláma, plevy a zvířecí trus. Tato směs se rozmělnila vodou a upěchovala do dřevěných forem. Vyklopené cihly se vysušily na *slunci. Rozměry cihel se měnily (ve Staré říši to bylo 9x15x30 cm). V omezené míře se od Nové říše používaly i pálené cihly. V *Mezopotámii se běžně používaly nepálené cihly; vypálené pouze pro významné stavby. Vrcholu použití zde došla cihla v polovině 1. tisíciletí př. n. l., když byla povrchově upravována pro stavby babylonských a perských panovníků. Byla zdobena *reliéfem, *malbou a *glazurou. Sušené cihly se staly se základním stavebním materiálem pro *obydlí zemědělců všech *indiánských etnik v oblastech náhorních plošin, pouští i hor od amerického Jihozápadu až po Andy. Sloužily také k stavbě velkých teras a *pyramid. Výrobní postup spočíval v plnění dřevěných forem propracovanou cihlářskou hlínou promíchanou s rozřezanou trávou, kaménky, listy nebo zbytky rozdrcené *keramiky. Cihly se sušily na slunci, zastíněné rohožemi. Průměrný rozměr například incké adobe je 80x20x20 cm;$2. [*geologie], *sprašové usazeniny v jihozápadní části USA a v Mexiku. (Jaroslav Malina)