počáteční úsek křesťanského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rok, liturgický')">*liturgického roku</span>, podle <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kalendář')">*kalendáře</span> latinského ritu začíná první neděli následující po 26. listopadu; název je odvozen od latinského slova //adventus//, které znamená „příchod“ nebo „přicházející“, a&nbsp;významově se vztahuje k&nbsp;očekávání vánočních svátků (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Vánoce')">*Vánoce</span>). Advent je postní dobou (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('půst')">*půst</span>), kromě příkazů zdrženlivosti a&nbsp;široké škály zákazů je doprovázen celou řadou církevních i&nbsp;lidových <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obřad')">*obřadů</span>, jejichž <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbolika')">*symbolika</span> je vzájemně provázána. S&nbsp;důrazem na křesťanský výklad je advent dobou prodchnutou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('modlitba')">*modlitbami</span> (římskokatolické roráty), svátky významných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('světec')">*světců</span> (svatý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ambrož')">*Ambrož</span>, Mikuláš, Ondřej atd.) a&nbsp;symboliky očekávaného světla – zrození <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ježíš Kristus')">*Krista</span> (svatá Lucie, svíce postupně rozsvěcované na adventním věnci). Právě světlo je motivem spojujícím církevní i&nbsp;lidovou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice')">*tradici</span>. Lidová obřadnost vykládá období před zimním slunovratem jako přelomový okamžik roku, v&nbsp;němž dobré a&nbsp;zlé síly, světlo a&nbsp;temnota zápasí o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vládu</span> nad dalším rokem. O&nbsp;zimním slunovratu, který obvykle připadá na 21. prosinec, je potom opět zpečetěno vítězství světla.$Advent je považován za dobu s&nbsp;vysokým magickým potenciálem, v&nbsp;níž dochází ke krátkodobému porušení světového řádu; mrtvým je umožněno na okamžik vstoupit mezi živé, je snadné nahlédnout do budoucnosti (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('věštění')">*věštby</span> předpovídající úspěšnost zemědělského roku, uzavření <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sňatek')">*sňatku</span> atd.). Takzvanou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('magie')">*magií</span> počátku lze v&nbsp;dobrém slova smyslu ovlivnit nadcházející rok, zároveň je však advent dobou nebezpečnou, v&nbsp;níž je nutno se více než kdy jindy chránit před <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zlo')">*zlem</span>. Je s&nbsp;ním spjata celá řada obchůzkových <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('rituál')">*rituálů</span> (Ambrož, Barbora [Barborka], Lucie [Luca, Lucina], matička, Mikuláš, perchta, zvířecí masky), jejichž ústřední figury, ač doprovázeny křesťanskou symbolikou, nemohou zcela zapřít svůj pohanský předobraz v&nbsp;postavách mrtvých předků vstupujících zpět do lidského světa. Spojeny společnými znaky (zakryté či zamoučené tváře, mlčenlivost nebo ritualizované zvuky, bílý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('oděv')">*oděv</span>) vstupují do domů, trestají provinilce, očišťují od zlého a&nbsp;obdarovávají živé. V&nbsp;současnosti u&nbsp;nás přežívá především <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('obchůzka, mikulášská')">*mikulášská obchůzka</span>. (Jana Válková)