označení několika francouzských básníků působících zejména v poslední třetině 19. století, které spojovala nikoli generační příslušnost nebo skupinová aktivita, ale obdobný *životní styl, umělecký osud a do jisté míry i básnický program. Prokletí básníci nebyli akceptováni dobovou kritikou a dobovými čtenáři především proto, že odmítali nebo přímo zesměšňovali dobově platné *estetické, *mravní, náboženské a politické *hodnoty*normy. Vedli provokativní bohémský život a snili o ideálu čisté *poezie. Termín poprvé použil Paul Verlaine (1844–1896) v roce 1884 jako název antologie //Les Poètes maudits// (Prokletí básníci), ve které byli kromě Verlaina samého zastoupeni Tristan Corbiere (1845–1875), Marceline Desbordes-Valmore(ová) (1786–1859), Stéphane Mallarmé (1842–1898), Arthur Rimbaud (1854–1891) a Auguste Villiérs de ľIsle-Adam (1838–1889). K nim bývají přiřazováni další literáti, zejména Charles *Baudelaire, Lautréamont, Gérard de Nerval. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)