rakouská básnířka a&nbsp;spisovatelka. Do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('literatura')">*literatury</span> vstoupila v&nbsp;50. letech 20. století jako autorka lyrických básní (//Die gestundete Zeit// [Čas na úvěr], 1953; //Anrufung des groβen Bären// [Vzývání velkého Medvěda], 1956) a&nbsp;ihned vynikla. Tehdy se stala členkou a&nbsp;také nositelkou vyznamenání západoněmecké Skupiny 47. Kritika ji velebila jako hvězdu na poetickém nebi a&nbsp;spisovatelčin pozdější obrat k&nbsp;próze snad ani nechtěla vzít na vědomí.$Ve Vídni, na křižovatce národních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultur</span>, ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*městě</span> setkávání dlouholeté habsburské historie se současností, absolvovala filozofická studia a&nbsp;filozofii pak ve své literární tvorbě vždy dokázala převést do uměleckého jazyka. Naléhavé otázky po smyslu lidské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('existence')">*existence</span>, jak si je kladla <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('generace')">*generace</span> zasažená <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ideologie')">*ideologií</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nacismus')">*nacismu</span>, jsou společné její tvorbě z&nbsp;přelomu padesátých a&nbsp;šedesátých let, obsahující přednášky, eseje, rozhlasové hry a&nbsp;prózu (//Das dreiβigste Jahr// [Třicátý rok], 1961). Následovalo desetileté odmlčení, které v&nbsp;roce 1971 prolomil pozoruhodný, kritikou velmi kontroverzně přijatý román //Malina// (1971). Jediný román Ingeborg Bachmannové vznikl jako první část zamýšleného, nedopsaného cyklu //Způsoby smrti//, další svazky se dochovaly jen ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fragment')">*fragmentech</span>. Je nepochybné, že //Malina// nese prvky autobiografické, zavdal také podnět k&nbsp;nejedné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('spekulace')">*spekulaci</span> (zejména v&nbsp;souvislosti se vztahem Bachmannové ke švýcarskému spisovateli Maxu Frischovi), avšak míra literární stylizace a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ironie')">*ironický</span> odstup díla nedovolují odhalovat naprosto žádné souvislosti či <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konkrétní')">*konkrétní</span> intimnosti; Bachmannová sama mluvila o&nbsp;autobiografii „duchovní a&nbsp;imaginární“.$Toto dílo se třemi hlavními postavami – dvěma muži a&nbsp;jednou ženou – bývá někdy prezentováno jako příběh milostného trojúhelníku, ale ve skutečnosti je jeho tématem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konfrontace')">*konfrontace</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konflikt')">*konflikt</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('muž')">*mužského</span> (rozum, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tvořivost')">*tvořivost</span>) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('žena')">*ženského</span> (cit, sebedestrukce) principu: nezaujatý analytik a&nbsp;systematik Malina, s&nbsp;nímž ženská postava JÁ (román je vyprávěn z&nbsp;ženské perspektivy) bydlí, je vlastně dvojníkem rozpolcené a&nbsp;rozjitřené ženské bytosti a&nbsp;vede s&nbsp;ní vnitřní dialog z&nbsp;racionální mužské pozice. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)