český chirurg a&nbsp;mineralog; zakladatel Masarykova onkologického ústavu v&nbsp;Brně; syn etnografky Lucie <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Bakešová, Lucie')">*Bakešové</span> (Wankelové) a&nbsp;Františka Xavera Bakeše, nadučitele, národopisce, poslance a&nbsp;statkáře v&nbsp;Ořechovičkách. Po maturitě na 1. českém státním gymnáziu v&nbsp;Brně (1887) studoval lékařskou fakultu ve Vídni (začal jako šestnáctiletý, proto musel získat císařské povolení). Promoval v&nbsp;roce 1895 a&nbsp;po ornitologicko-zoologické expedici do Řecka nastoupil do Všeobecné nemocnice ve Vídni nejprve na interní kliniku, poté na dětskou chirurgii. V&nbsp;letech 1897–1900 byl asistentem slavného vídeňského chirurga českého původu Eduarda Alberta (1841–1900) na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitě</span> ve Vídni. Chirurgické zkušenosti získával četnými návštěvami cizích klinik. Od roku 1901 začal publikovat práce o&nbsp;chirurgické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('léčení')">*léčbě</span> žlučníku a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zánět')">*zánětu</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ren')">*ledvin</span>. V&nbsp;roce 1902 nastoupil jako chirurg do nemocnice Františka Josefa v&nbsp;Třebíči. V&nbsp;té době představil na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konference, mezinárodní')">*mezinárodní konferenci</span> v&nbsp;Berlíně svou novou metodu operace žlučníku a&nbsp;dilatátory, které jsou také jeho objevem. Po vojenské službě (1905) se habilitoval na České technice v&nbsp;Brně (1906), kde přednášel první pomoc při nenadálých příhodách v&nbsp;provozu technických podniků a&nbsp;připravoval se na vedení kliniky v&nbsp;připravované české univerzitě v&nbsp;Brně. V&nbsp;roce 1909 se zasloužil o&nbsp;stavbu tehdy nejmoderněji vybaveného (včetně nedávno objeveného rentgenu) II. chirurgického oddělení (českého) v&nbsp;nové budově Zemské nemocnice v&nbsp;Brně. Proslavil se novými operačními technikami žlučníku, karcinomu kolorekta (//Jak čeliti vzrůstajícímu nebezpečí rakoviny//, 1929), operací <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('intestinum caecum')">*slepého střeva</span> při akutním zánětu a&nbsp;zvláštním stehem u&nbsp;kýly, novou technikou řezu na ledvinu, chirurgií bráničních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hernia')">*hernií</span>, mozku a&nbsp;míchy. Záznamy operací shrnul do dvou knih //Chirurgické metody a&nbsp;jejich výsledky// (1924, 1927, spolu s&nbsp;A. Novotným a&nbsp;kolektivem). V&nbsp;březnu 1923 zavedl u&nbsp;nás mezi prvními léčbu ozařováním. Vytvořil vlastní chirurgickou školu, 13 jeho žáků se stalo primáři chirurgie. Kromě vybudování nemocnice v&nbsp;Třebíči a&nbsp;chirurgického oddělení v&nbsp;Zemské nemocnici v&nbsp;Brně a&nbsp;přestavby chirurgické nemocnice na Žlutém kopci v&nbsp;Brně mu patří významné místo v&nbsp;založení protirakovinového ústavu na Žlutém kopci. Za tím účelem inicioval vznik Spolku Dům útěchy (1928). Masarykova léčebna – Dům útěchy (1935) se stala nejen útočištěm pro nemocné s&nbsp;neoperabilními zhoubnými nádory a&nbsp;pro paliativní léčbu, ale hlavně pro léčbu chirurgickou, radiologickou a&nbsp;pro vědecký výzkum s&nbsp;moderně vybudovanými laboratořemi. Pro léčebné výsledky a&nbsp;moderní přístupy k&nbsp;léčbě maligních nádorů (operabilní operovat radikálně co nejdříve, po operaci profylakticky ozařovat i&nbsp;tam, kde není přílišná naděje na úspěch) se stal zakladatelem brněnské onkologie. Bakeš se otevření nemocnice, o&nbsp;jejíž realizaci se značně zasloužila jeho matka Lucie Bakešová, nedožil. Značně však pomohl fungování ústavu tím, že polovinu svého majetku věnoval Domu útěchy a&nbsp;založil tak Bakešův Fond pro jeho vědecký rozvoj.$Během svého života systematicky sbíral, popisoval a&nbsp;třídil <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('minerály')">*minerály</span> z&nbsp;celého světa a&nbsp;na 9000 jich předal <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Moravské zemské muzeum')">*Moravskému zemskému muzeu</span>, spolu se vzácnými loveckými trofejemi z&nbsp;ostrovů v&nbsp;Barentsově moři, z&nbsp;Kavkazu, ze střední Afriky, z&nbsp;Kanady, Řecka, z&nbsp;Balkánu, USA a&nbsp;odjinud. Unikátní trofeje vystavoval ve spolupráci se svým bratrancem, antropologem a&nbsp;archeologem Karlem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Absolon, Karel')">*Absolonem</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Linhartová, Věra')">Věra Linhartová</span>)