česká *etnografka a sociální pracovnice. Vyrůstala ve vzdělanecké rodině Jindřicha *Wankela (1821–1897), lékaře, antropologa, archeologa, speleologa a *paleontologa. Ovlivněna národopisnými zájmy své matky a odborně vedená svým manželem, zapisovala a sbírala v Brně a okolí lidové písně a *zvyky, k nimž manžel, nadučitel a později statkář a poslanec František Xaver Bakeš (1833–1917) a Leoš Janáček (1854–1928) v letech 1891 až 1893 zapisovali *hudbu. Publikovala národopisné a cestopisné črty a studie – //Obrázky cestopisné// (1879–1880); //O kulturním významu tanců národních// (1891); //Královničky// (1891); //Babička Párová// (1891). Spolupracovala s Leošem Janáčkem, Františkou Xaverou Běhálkovou a Martinem Zemanem na vydání tří sešitů //Národní tance na Moravě// (1891–1893). Z *folklorních sbírek pořádala veřejné výstavy (Brno, Olomouc, Ořechov, Troubsko ad.). Ideově spolupodnítila konání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895, kterou zahájila zrekonstruovaným lidovým obřadem vítání jara Královničky (//Královničky: Staré národní tance obřadné se zpěvy//, 1889, spolu s Františkem Xaverem Bakešem). Tanec objevila v Troubsku u Brna, proto oblékla dívky do troubského *kroje. Poprvé Královničky předvedla na výstavě v Ořechově. Dochoval se zbytek fotografií z dokumentace lidových zvyků v Ořechovičkách, na němž se roku 1906 podílela. V roce 1914 organizačně připravovala konání Moravského roku v Brně. Poučena svým otcem Jindřichem Wankelem, zajímala se rovněž o archeologii, zkoumala *pozůstatky pravěkých obydlí v Ořechově u Brna. S otcem navštěvovala i sjezdy antropologů (Kyjev 1874, Kazaň 1877, Petrohrad, Moskva 1879, Oděsa 1884). Pracovala při archeologických výzkumech v *Býčí skále, v Jáchymce u Adamova, v Kuřimské jeskyni i jinde.$Angažovala se v charitativních a ženských spolcích: v Ženské útulně v Brně (starostka), ve spolku Živa (na ochranu zvířat, místostarostka), v brněnském sdružení pokrokových žen, v dámském odboru Červeného kříže, v Jednotě slovanských žen, v Jednotě žen a dívek, v Ženské lize pro *mír a *svobodu. Byla členkou humanitárních organizací Mírová jednota a Abstinentní svaz. Spolu se sociální pracovnicí Marií Steyskalovou přišla s myšlenkou vybudovat v Brně nemocnici pro umírající, které už dosavadní nemocnice odmítají přijmout. Pro myšlenku získala svého syna Jaroslava *Bakeše, známého brněnského chirurga, a společně iniciovali Spolek Dům útěchy, jemuž byla čestnou předsedkyní (1928). Podle rozvahy Jaroslava Bakeše vznikl pak projekt léčebně-výzkumného protirakovinového ústavu v Brně na Žlutém kopci, jehož stavba byla předána do užívání v lednu 1935, ještě za života Lucie Bakešové, která měla o jeho budování mimořádnou zásluhu, včetně shromažďování finančních prostředků na stavbu a propůjčení jména prezidenta *Masaryka, jehož o to osobně požádala; Jaroslav Bakeš se otevření nedožil, zemřel v roce 1930. (Věra Linhartová)