americký psycholog; aplikoval *Darwinovu teorii *biologické evoluce v sociálních vědách a současně ovlivnil jak současné *evoluční sociální vědy, tak i samotnou teorii biologické evoluce. Baldwin svým dílem přispěl k formování moderní vývojové psychologie a současnou evoluční teorii ovlivnil konceptem organického výběru. Dále pak popsal jev, který je dnes označován jeho jménem – tzv. *Baldwinův efekt.$Vysokoškolská studia na Princetonu zahájil s úmyslem stát se duchovním. Úspěšná diplomová práce mu přinesla místo odborného asistenta, které mu následně umožnilo odjet na jeden rok do Německa, kde se dostal do Wundtovy psychologické laboratoře v Lipsku. Část studijního pobytu prožil v Berlíně, kde se pod vedením německého filozofa Friedricha Paulsena (1846–1908) detailně seznámil s dílem nizozemského filozofa Barucha *Spinozy (1632–1677). Evropská zkušenost jej definitivně přivedla k *psychologii, kterou chtěl založit jednak na filozofii a jednak na empirických datech. Po návratu z Evropy několik let působil v Torontu. V roce 1893 se vrátil na Princeton a nakonec v roce 1903 přešel na Johns Hopkins University. *Premisou všech Baldwinových teorií je jednota těla a mysli, přičemž jsou jeho *názory na tuto otázku založeny na Darwinově teorii biologické evoluce.$Baldwin po svém návratu z Evropy způsobil svými názory *revoluci ve vývojové psychologii, neboť zvolil nový přístup ke studiu *kognitivního vývoje dětí. Základy své vývojové psychologie popsal v díle //Mental Development in the Child and Race: Methods and Processes// (Mentální vývoj dítěte a druhu: Metody a procesy, 1895) a detailně rozpracoval v díle //Social and Ethical Interpretations in Mental Development: A Study in Social Psychology// (Sociální a etické výklady: Náčrt sociální psychologie, 1897). V jeho době byly děti považovány za miniatury dospělých a jediný rozdíl mezi dospělými a dětmi podle tehdejších teorií spatřován pouze v počtu a hustotě *asociací. Podle Baldwina hraje klíčovou roli v kognitivním vývoji imitace (napodobování), jejímž konstruktivním základem je opakování minulého chování. Pozorováním vlastních dcer zjistil, že jsou odlišné kognitivní funkce nejen mezi dětmi a dospělými, ale také například mezi dětmi v kojeneckém a batolecím věku. Předmětem zájmu dětí není podle Baldwina fyzikální svět, ale ostatní lidé, jejichž chování je předmětem napodobování. Později jsou předmětem sociálního učení také *ideje a znalosti druhých. Při *sociálních interakcích nedochází jen k předávání znalostí nebo imitaci druhých, ale zejména k formování *ega a pojetí alter. Podle Baldwina se vývoj vědomí odehrává ve třech následujících stádiích: 1) projektivní vědomí: jedinec rozlišuje mezi objekty a lidmi; 2) subjektivní vědomí: jedinec si uvědomuje vlastní subjektivní stav; 3) vědomí druhého (v anglickém originálu: //ejective mind//): jedinec dochází k poznání, že druzí mají také vlastní subjektivní stav.$S Baldwinovým modelem kognitivního vývoje úzce souvisí jeho teorie organického výběru, kterou rozpracoval během svého působení na Princetonu. Mentální vývoj je podle Baldwina funkcí *adaptací, kterých je dosaženo imitací. Organický výběr je nástrojem, jímž se jedinec přizpůsobuje prostředí učením. Baldwin si uvědomoval, že pouhým opakováním minulého chování by nemohly vznikat nové *vzorce chování, přestože se tak běžně stává. Baldwin byl přesvědčen, že tělesné a mentální stránky organismu představují jednotku, nad kterou operuje *přirozený výběr. Při osvojování nového vzorce chování dochází k postupnému přibližování pozorovaného chování a výsledků snahy o jeho imitaci. Neustálým opakováním dosahují jedinci přesnějších výsledků, které lépe fungují za stávajících podmínek a nevhodné postupy jsou tímto procesem vyřazeny. Proces učení je propojen s procesem přirozeného výběru tím, že organický výběr působí proti uchycení nevhodných vzorců chování, kterých jedinci dosahují při úsilí o napodobení žádoucího chování. Při pokusu imitovat nějaký žádoucí vzorec chování mohou vznikat i nové účinné vzorce chování. Nová negenetická adaptace se může v následujících *generacích geneticky fixovat, neboť organický výběr může zdůraznit geneticky dané dispozice k osvojování určitého chování. Baldwin v roce 1896 v článku //A New Factor in Evolution// (Nový faktor v evoluci) popsal jev, který je dnes podle něj označován jako Baldwinův efekt. Spočívá ve schopnosti organismů podpořit učením evoluci adaptivních znaků. Jedinci, kteří dovedou překonat nový negativní faktor učením nebo využíváním nového zdroje, získávají čas nezbytný ke vzniku evoluční odpovědi, neboť naučené vzorce chování mohou podpořit přežití a *reprodukci organismů.$Baldwin chápal učení vždy jako sociální učení. Na tomto předpokladu položil základy svého pojetí sociální evoluce prostřednictvím sociální dědičnosti. Každá generace má k dispozici rezervoár sociální *tradice, která obsahuje ideje prověřené organickým výběrem. Tyto ideje mají, stejně jako organismy, určitou zdatnost. V tomto případě je to zdatnost, jejímž ukazatelem je četnost reprodukce imitací a aplikací. Baldwin byl přesvědčen, že jedině proces myšlení může ovlivnit myšlenky a naopak být jimi ovlivněn. Baldwin svým pojetím sociální evoluce sociální dědičností anticipoval některé *teze *memetiky a *evoluční psychologie.$V roce 1908 se Baldwinova kariéra zhroutila, když byl zadržen policií při razii v baltimorském nevěstinci. Uvedl sice falešné jméno, ale jeho *identitu prozradily účty. Baldwin opustil své místo na *univerzitě a s celou rodinou se natrvalo přestěhoval do Francie, kde byl v úzkém kontaktu s francouzskou intelektuální elitou.$Baldwinovy myšlenky našly širokou odezvu v přírodních i společenských vědách. Francouzský *exil se však projevil v jeho výraznějším vlivu na evropskou spíše než na americkou vědu. Na Baldwina odkazoval švýcarský psycholog Jean *Piaget (1896–1980). Určité *varianty Baldwinova efektu využil i americký kulturní antropolog Clifford James *Geertz (1926–2006) jako obrany proti genetickému *determinismu. Také například britský sociální antropolog Gregory *Bateson (1904–1980) ve svém díle //Mind & Nature// (Mysl a příroda, 1979) vycházel z Baldwinových názorů. (Martin Soukup)