(též bankocedule), označení pro papírové peníze, jež se začaly vydávat v&nbsp;habsburské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('monarchie')">*monarchii</span> od roku 1762 (Vídeňskou městskou bankou) za <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Marie Terezie')">*Marie Terezie</span>; ta také zavedla roku 1753 po úmluvě s&nbsp;jihoněmeckými státy tzv. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('měna')">*měnu</span> konvenční, jejímž základem byl stříbrný rýnský o&nbsp;60 krejcarech. Do oběhu byly dány bankocetle v&nbsp;hodnotách 5, 10, 25, 50 a&nbsp;100 zlatých. Za napoleonských válek vedly k&nbsp;druhému měnovému bankrotu (k&nbsp;prvnímu bankrotu došlo roku 1623); finančním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('patent')">*patentem</span> z&nbsp;20. 2. 1811 (zvaným též „Wallisův“) byl kurz bankocetle snížen na pětinu jejich nominální hodnoty. Zároveň byly vydány nové papírové peníze, tzv. šajny (německy: //Einlösungscheine//), ale i&nbsp;ty nedosáhly kupní síly stříbrných peněz. Poměry se pak ustálily od roku 1819, kdy se 250 šajnů rovnalo 100 zlatých stříbra (konvenční měny). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)