1. v doslovném smyslu označení nehumánní činnosti, která odporuje svojí povahou *civilizovanému způsobu jednání, například během válečného *konfliktu nebo *genocidy. Pro starověké *Řeky byla *barbarem osoba, jejímž mateřským jazykem nebyla *řečtina, případně, která nežila v //*polis// (též //ethnos//). *Římané takto označovali etnika sídlící mimo hranice *římského impéria. Pojem měl tradičně výrazné etnocentrické konotace;$2. součást antropologické a etnologické terminologie v rámci *triády *divošství, barbarství, civilizace. (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina)