látky původu minerálního (například červená, žlutá a černá barva zejména z oxidů železa a oxidů manganu, bílá barva z *vápence nebo *kaolinu) nebo rostlinného (například vyluhované trávy, listí) užívané od *paleolitu až do současnosti k *rituálním, dekorativním a výtvarným účelům. V paleolitu i později se barvivo užívalo k zdobení těla, k červenému zbarvení zemřelého (transkulturně vnímáno jako *symbol barvy *života a očekávaného znovuzrození) a k malbě na oblázcích (*azilien) a skalních stěnách (*umění, paleolitické). Paleolitičtí malíři tato barviva drtili mezi dvěma kameny a prášek mísili s pojivem. Pojivo vytvářeli z různých složek, z tuku, vaječného bílku, krve, rostlinných šťáv nebo rybího rosolu. (Například jihoafričtí *Sanové užívali donedávna jako pojivo barev pro malbu na skalních *převisech obsah ptačích nebo pštrosích vajec.) Skladbu pojiva volili patrně někdy podle charakteru povrchu *hornin i vzhledem k vlhkosti skalních stěn; proto se některé malby zachovaly v mnohem lepším stavu než obrazy mnohých středověkých a *renesančních mistrů. Vyráběli i malířské náčiní odpovídající našim voskovkám: prášek smísili s nějakou tvrdnoucí pastou a ze vzniklé hmoty vymodelovali podlouhlý tvar.$Od *neolitu byla funkce barviv rozhojněna o malování a *inkrustaci *keramiky a dalších předmětů, natírání omítky domů nebo barvení *textilií (*tkalcovství) zejména barvivy rostlinného původu. (Jaroslav Malina, Karel Sklenář)