pozůstatek původního obyvatelstva v oblasti západních Pyrenejí na rozhraní Francie a Španělska. Jejich celkový počet je v současnosti ca 600 000 (jazykově), z nichž většina žije na území Španělska (v provinciích Alava, Guipúzcoa, Navarra, Viscaya), na území Francie (jazykově jen desítky tisíc, výrazné asimilační trendy) a další skupiny mimo Evropu, zvláště v Jižní Americe. O jejich původu existují četné *hypotézy, nejpravděpodobnější *názor vyslovil v roce 1821 německý filolog Wilhelm *Humboldt (1767–1835), který je považoval za potomky praobyvatel Iberského poloostrova, *Iberů. Zřejmě byli do horských oblastí vytlačeni jinými etniky z jihu z povodí řeky Ebro, a to přibližně v 6.–1. století př. n. 1.$Přestože se Baskové dostali do područí *Římanů (v 1. století př. n. 1.), později *Vizigótů (v 6. a 7. století) a nato *Franků (v 8. století), uchovali si svoji kulturní a společenskou jednotu, která zůstává dodnes jejich nejvýraznějším rysem. Dosud hovoří vlastním *jazykem zvaným *baskičtina (euskera), který je jediným neindoevropským jazykem v západní Evropě a jehož původ bývá hledán i ve spojitosti s *kavkazskými jazyky. Na území Španělska získali *samosprávu krátkodobě v letech 1936–1937, znovu ji nabyli až po skončení frankistického režimu a vzniku autonomní provincie Baskicko (Euskadi) v roce 1979. Určitou míru samosprávy mají Baskové i v provincii Navarra. V současnosti lze zaznamenat bouřlivý politický, kulturní a jazykový rozvoj; baskičtí separatisté přesto dál usilují o plnou nezávislost. Věřící jsou *katolíci. (Jaroslav Malina, Leoš Šatava, Zdeněk Tvrdý)