německý antropolog a etnolog; stoupenec *difuzionismu. Bastian ukončil v roce 1850 studia medicíny ve Würzburgu. Zde se seznámil se svým celoživotním přítelem a spolupracovníkem Rudolfem *Virchowem, s nímž v roce 1869 založil Německou antropologickou společnost //(Berliner Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte)//. Roku 1851 se Adolf Bastian vydal po vzoru Alexandera von *Humboldta jako lodní lékař na zámořské cesty, během nichž navštívil Austrálii, Čínu, jihovýchodní Asii, Severní a Jižní Ameriku a Afriku. V padesátých letech pracoval především na díle //Der Mensch in der Geschichte// (Člověk v dějinách, 3 svazky, 1860). V roce 1868 byl zvolen prezidentem Zeměpisné společnosti //(Gesellschaft für Erdkunde)//, založené Karlem *Ritterem, která se zabývala jak geografickou, tak i *etnologickou problematikou. Roku 1869 se Bastian stal na *univerzitě v Berlíně docentem (a později řádným profesorem) etnologie //(Völkerkunde)//, při jejímž konstituování a institucionalizaci sehrál v Německu klíčovou úlohu. Rozsáhlá *etnografická sbírka, kterou shromáždil během svých cest, byla základem Královského etnografického muzea v Berlíně //(Königliches Museum für Völkerkunde)//, na němž Adolf Bastian kolem sebe soustředil řadu mladých badatelů, včetně Franze *Boase.$Svůj etnologický program shrnul především v práci //Allgemeine Grundzüge der Ethnologie// (Obecné základy etnologie, 1884) a //Ethnische Elementargedanken in der Lehre vom Menschen// (Etnické elementární ideje v učení lidstva) z roku 1895. Podle Bastiana sdílí veškeré lidstvo omezený počet //elementárních idejí (Elementargedanken)//, které jsou neměnné pro všechny doby a *kultury a jejichž specifickým uspořádáním vznikají //kolektivní ideje (Völkergedanken)// charakterizující příslušné lokální *společenství. Konfigurace *kolektivních *idejí je podmíněna především environmentálními vlivy, jejichž souhrn nazval „geografickou provincií“. Kromě přírodních faktorů podléhá výstavba kolektivních idejí rovněž historickému procesu. Důkladné srovnání všech světových kultur by mělo umožnit uchopit – navzdory jejich zdánlivě nekonečné vnější proměnlivosti – „monotónní substrát identických elementárních idejí“. Bastianovo pojetí kolektivních idejí //(Völkergedanken)// jej sblížilo s učením o národní povaze //(Nationalcharakter)// Wilhelma von *Humboldta a pojmem //Volksgeister//, který razili německý filozof a psycholog Moritz Lazarus (1824–1903) a německý filozof a filolog Heymann Steinthal (1823–1899). Životním projektem Adolfa Bastiana byl ambiciózní dokumentární výzkum //(Gedankenstatistik)//, směřující k statistickému souhrnu světových *kulturních idejí ve všech jejich historických a zeměpisných realizacích.$Adolf Bastian náležel jako důsledný stoupenec induktivně empirických metod k odpůrcům *evolucionistické antropologie a společně s Rudolfem Virchowem se v Německu rozhodujícím způsobem podílel na vytlačení *darwinismu a *rasové teorie na okraj akademického *diskurzu. V sedmdesátých letech 19. století vedl Adolf Bastian polemiku s Ernstem *Haeckelem, který se domníval, že se soudobé lidské *rasy vyvinuly z různých druhů *primátů. Bastian rovněž odmítal *etnocentrismus unilineárního *evolucionismu a členění lidských populací na „civilizované“ a „divošské“. Z díla: //Der Völkergedanke im Aufbau einer Wissenschaft vom Menschen// (Myšlenky národů v ustavení vědy o člověku, 1881). (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina) $${img{images/Bastian_Adolf.jpg}{alone}}$Philipp Wilhelm Adolf Bastian (1826-1905)