sladké brambory, škrobnaté hlízy *užitkové rostliny povíjnice jedlé //(Ipomoea batatas)// z čeledi svlačcovitých //(Convolvulaceae)//. Stará kulturní rostlina pocházející ze Střední Ameriky. Je to liána s jednoduchými střídavými listy a nálevkovitými bílými, růžovými až červenými *květy, její plody jsou drobné, 2–4 semenné kulovité tobolky. Jedna rostlina mívá 6–12 válcovitých nebo vřetenovitých kořenových hlíz. Hmotnost jedné hlízy je kolem půl kilogramu. Pokožka hlíz je béžové, oranžové, hnědé až purpurové barvy, dřeň má barvu zpravidla krémovou, někdy také žlutou až oranžovou. Hlízy obsahují významný podíl sacharidů (škroby i jednoduché cukry) a *bílkovin; z vitamínů C, B6 a betakaroten (provitamín vitamínu A); z prvků jsou významně zastoupeny vápník a *železo. Nutriční hodnota čerstvých batátů je ještě vyšší než u brambor. Jak hlízy, tak listy batátů jsou využívány také jako léčivé rostliny. Konzumují se jak vařené, tak pečené nebo nakládané v cukerném roztoku. Využívají se také jako krmivo nebo průmyslové odrůdy pro výrobu škrobu a lihu. V současnosti jsou největšími producenty batátů Čína, Nigérie, Uganda a Tanzanie.$Stejně jako nejstarší archeologické doklady klasických *brambor, byly i nejstarší zbytky batátů nalezeny v 60. letech 20. století v *jeskyních Tres Ventanas v údolí Chilca 65 km jižně od Limy v Peru v nadmořské výšce 2800 m; *radiokarbonovou metodou u nich bylo prokázáno stáří 6000 let př. n. l. Mladšího data jsou nálezy zbytků batátů na dalších *archeologických lokalitách různých předkolumbovských *kultur v pobřežní oblasti Peru, například v údolí Casma, v nekropoli Ancón při panamerické dálnici severně od Limy, Pachacamac 30 km jižně od Limy, La Centinela v údolí Chinca, Ocucaje v údolí Ica a Cahuachi v údolí Nazca. Tvary hlíz batátů se nechali inspirovat někteří tvůrci *keramiky *mochické kultury. (Petr Bureš)