francouzský básník, kritik, esejista, překladatel; patří k takzvaným *prokletým básníkům. Měl všechny předpoklady získat pověst prokletého básníka: byl vyloučen z gymnázia; poté, co rozházel většinu zděděného majetku, na podnět svých příbuzných byl prohlášen za nesvéprávného a dán pod kuratelu (1844); dostal se do závislosti na *alkoholu*drogách (srov. autorovu studii //Umělé ráje//, 1860, v níž vypráví o svých drogových zkušenostech); byl pronásledován svými věřiteli a sužován venerickými *chorobami. Nejpádnějším důvodem pro získání pověsti prokletého básníka bylo jeho básnické dílo.$Baudelairova básnická tvorba se ocitá někde mezi romantickým a symbolistním konceptem tvorby. Ve sbírce //Les Fleurs du mal// (Květy zla, 1857, přepracováno 1861, poslední doplněné vydání knihy v roce 1868) dosáhl formální dokonalosti parnasistické *poezie, svou poezii však obohatil o nové obsahy a postoje. Stavěl se proti pozitivistickému, objektivnímu popisu reality a za jádro básnické výpovědi pokládal zaujetí, subjektivitu. Navýsost moderní se stala jeho obrazotvornost, metaforika a *symbolika.$Skutečnost, že ve své tvorbě zaměňoval tradiční *hodnoty *dobra*zla, měla své historické důvody: byla výrazem *krize měšťácké společnosti a jejích hodnotových orientací. Baudelaire byl značně provokativní, nevázaný a nevybíravý také v oblasti sexu. V jeho milostném životě však sehrály hlavní roli pouze dvě ženy – Apolonie Savatierová, plavovlasá kurtizána zaměřená na klientelu z vyšší společnosti, a holka z ulice, *mulatka Jeanne Duvalová. Této černé Venuši a osudové ženě Baudelaire věnoval báseň //Klenoty //(ze sbírky //Květy zla//). (Jiří Pavelka)