francouzský filozof, sociolog, teoretik kultury a postmoderního fatalismu. Studium germanistiky absolvoval na pařížské Sorbonně. Na přelomu 50. a 60. let vyučoval na lyceu jako profesor německého jazyka. Do *francouzštiny přeložil několik publikací německých spisovatelů – Bertolta Brechta (1898–1956), Petera Weisse (1916–1982) nebo německého etnologa Wilhelma Emila Mühlmanna (1904–1988). Podílel se také na překladu //Die Deutsche Ideologie //(Německá ideologie) německých filozofů Karla *Marxe (1818–1883) a Friedricha *Engelse (1820–1895). V letech 1962–1963 přispíval esejemi o literatuře do časopisu //Les Temps modernes//. Další své články Baudrillard publikoval v průběhu 60. let také v deníku //Le Monde//. Na pařížské univerzitě Nanterre (ĽUniversité Paris X Nanterre) začal působit v roce 1966 jako asistent francouzského sociologa a filozofa Henriho Lefebvra (1901–1991). Zároveň se věnoval studiu filozofie, *sociologie a jiných vědních oborů. Disertační práci obhájil v roce 1968 a v témže roce převzal vedení katedry sociologie na univerzitě Nanterre, kde setrval do roku 1987. Ve své profesní dráze pokračoval do roku 1990 na pařížské univerzitě Dauphine (ĽUniversité Paris IX Dauphine). Až do své smrti vedl jako profesor médií a kultury letní kurz na European Graduate School (EGS) ve švýcarském Saas-Fee. Habilitoval se spisem //Ľautre par lui-même //(Jiné jako stejné, 1987).$Počátek Baudrillardovy tvorby, který byl ovlivněn *strukturalismem a inspirován teorií znaků, lze charakterizovat snahou o kritickou *interpretaci klasického *marxismu. Ovlivnila jej zejména filozofická díla Karla Marxe a Friedricha Engelse, sémiologie francouzského literárního teoretika a *sémiotika Rolanda Barthese (1915–1980) a lingvistické teorie švýcarského jazykovědce Ferdinanda de *Saussurea (1857–1913). V publikované disertační práci //Le système des objets: La consommation des signes// (Systém předmětů: Konzumace znaků, 1968) se snažil postihnout strukturu organizace spotřebních předmětů v každodenním životě moderní společnosti a proměny vztahu *subjektu k těmto předmětům. Podle Baudrillarda spotřební předměty získaly rovnocenný *status jako lidé, neboť se staly podobně funkcionálními a racionálními. Svébytnou kombinaci strukturální metody, marxistické kritiky a sémiologické teorie znaků uplatnil také v publikaci //La société de consommation: Ses mythes et ses structures// (Konzumní společnost: Mýty a struktury, 1970). Jeden z nejvýznamnějších oddílů této knihy je věnován analýze řádu konzumace a absence diference a jedinečnosti na základě reprodukce *abstraktních modelů, jejichž původ tkví v reklamě a masových médiích. Reklamu nahlížel jako součást jednotlivých sfér sociálního řádu, ospravedlnění *existence jednotlivých komponent společnosti a zároveň jako nástroj svádění a předání sdělení na úrovni znaku. Zboží, objekty a věci si prostřednictvím reklamy hledají svého kupce. Konzum je výsledkem manipulace se znaky a jeho *příčina spočívá v nezrušitelné nedostatečnosti reality. Marxistickou kritiku politické ekonomie předložil v díle //Pour une critique de ľéconomie politique du signe //(Ke kritice polické ekonomie znaku, 1972). Zde, inspirován dílem britského antropologa Bronisława Kaspera *Malinowského (1884–1942), vymezil dva řády předmětů v tradičních symbolických kulturách – předměty symbolické *směny (symbolická směnná hodnota) a předměty sloužící k obživě (užitná hodnota). Podle Baudrillarda přetrvala v současných společnostech symbolická směnná hodnota ve formě manipulace, kumulace a konzumace předmětů. V této souvislosti uskutečnil inverzi znakových komponent //signifiant// (označující) a //signifié// (označované) na základě formy (symbolická směnná hodnota: označující), jež využívá obsah (užitná hodnota: označované). Signifiant zde vystupuje pouze jako prostředek a odraz znaku, který je na signifié závislý. Kritika marxismu, které se věnoval v publikaci //Le miroir de la production ou ľillusion critique du matérialisme historique //(Zrcadlo produkce aneb iluzivní kritika historického materialismu, 1973), vyústila v jeho zamítnutí.$V Baudrillardově tvorbě se od druhé poloviny 70. let 20. století staly významným předmětem analýzy provokativní a ambivalentní pojmy *simulace, hyperrealita, simulakrum, imploze, mizení reality, virtuální realita a reverzibilita. Tyto pojmy byly ústředními tématy prací //De la séduction// (O svádění, 1979), //Simulacres et simulation// (Simulakra a simulace, 1981) a //Les Stratégies fatales //(Fatální strategie, 1983). Dějinný model simulace předložil v díle //Ľéchange symbolique et la mort// (Symbolická směna a smrt, 1976) a dále rozpracoval v publikaci //La transparence du mal: Essai sur les phénomènes extrêmes// (Transparence zla: Esej o extrémních fenoménech, 1990). Ve filozofickém cestopise //Amériques// (Amerika, 1986) rozvinul téma simulace, hyperreality, konzumu a svádění v *kontextu projektivní *etnologie – popisem a výzkumem „těch druhých“. V roli *etnografa Baudrillard vnímá americký život a *kulturu, jež označil za dědice pouště (*metafora kamenné monotonie měst, prázdnoty a radikální nahoty). Amerika představuje mystickou banalitu, sen, velikost a uskutečněnou *utopii, která se vyznačuje nepřítomností kultury a původu. Baudrillard postavil do vzájemné *opozice evropské a americké vnímání skutečnosti. Podle jeho názoru je americké vnímání skutečnosti založeno na budování skutečnosti z *idejí, zatímco evropské vnímání skutečnosti spočívá v *transformaci skutečnosti na ideje nebo na *ideologie. Ve studii //La Guerre du Golfe n’a pas eu lieu// (Válka v zálivu se nekonala, 1991) doložil *primární podíl *masových médií, zejména *televize, na tvorbě a šíření simulací interpretujících průběh první *války v Perském zálivu. Kritiku tradičních pojmových konstrukcí v kontextu chápání dějin a jejich vztahu ke konečnosti uskutečnil v knize// ĽIllusion de la fin// //ou la grève des événements// (Iluze konce aneb stávka událostí, 1992). V publikaci //Le Crime parfait// (Dokonalý zločin, 1995) se věnoval otázce dokonalého zločinu, který spočívá v absenci stop. Baudrillard je přesvědčen, že s uměle vytvořeným prostředím jsme natolik spjati, že nevnímáme jeho imaginárnost, iluzivnost a dokonale reálnou lživost. Mezi další významná Baudrillardova díla patří //Le Complot de ľart// (Komplot umění, 1997), //L’Échange impossible// (Nemožná směna, 1999), //Sur la photographie// (O fotografii, 1999), //Pataphysique //(Patafyzika, 2002), //L’Esprit du terrorisme// (Duch terorismu, 2002), //Au royaume des aveugles //(V království slepců, 2002). (Barbora Půtová)