britský sociolog a filozof polského (židovského) původu; od roku 1968 v *emigraci, emeritní profesor *univerzity v Leedsu. Proslul *analýzami vztahů modernity, *holocaustu a postmoderního *konzumerismu. Jeho raná tvorba byla ovlivněna *marxismem a zaměřovala se na sociální stratifikaci a pracovní hnutí, později se Baumanovy práce staly více teoretickými, historicky zaměřenými a na konci intelektuálního vývoje se pokoušely o zachycení globální *dimenze.$V knize //Thinking Sociologically: An Introduction for Everyone// (Myslet sociologicky: Úvod pro každého, 1990, česky: //Myslet sociologicky: Netradiční uvedení do sociologie//. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996) Bauman uvádí, že *předsudky, které jsou vyústěním nepřátelství, nedůvěry a *agresivity, nepřipouštějí, že „nepřítel“ má nějakou *ctnost a jsou spojeny s tendencí zveličovat skutečné i imaginární neřesti. Sklon k předpojatosti, která se projevuje v *rasistických či *xenofobních postojích, vykazují lidé s autoritářskou osobností, to znamená lidé, kteří těžce nesou odchylky od přísných pravidel chování. Zároveň sklon k přistoupení na ideu ostrých hranic mezi vlastní a cizí skupinou má úzký vztah k pocitu nejistoty. Do *kontextu s *cizinci dává Bauman sociologické pojmy „my“ a „oni“, rozdíl mezi „vlastní skupinou“ //(in-group)// a „cizí skupinou“ //(out-group)//. Tyto *kategorie mají smysl jen společně, ve vzájemné *opozici. Cizinci nepatří ani k „nám“ ani k „nim“, nejsou ani přátelé ani nepřátelé, proto v nás vyvolávají zmatek a obavy, nevíme, kam je zařadit a co od nich očekávat. „Cizinci“ popírají jakékoli společenské rozdělení, hranice, které je střeží, a tudíž i přehlednost sociálního světa. Odporují „přirozenému“ charakteru protikladů a poukazují na jejich svévolnost a křehkost, na imaginární dělicí čáry. Cizinec nemůže být prostě neznámým člověkem – tedy člověkem, kterého dobře neznáme nebo o něm nevíme. Významný rys cizinců spočívá v paradoxní skutečnosti, že jsou známí. Aby člověk mohl být označen za cizince, musí být o něm známa řada věcí.$Podle Baumana jsou všichni lidé osloveni či zasaženi *globalizací. Současný globalizovaný svět stratifikuje na základě kritéria mobility. Jedinec patří buď k tzv. „globálům“, pro které globalizace znamená realizaci ideálů *svobody a kteří stojí na vrcholu *hierarchie globálního světa, nebo k tzv. „lokálům“, které proces globalizace nutí opustit lokální *komunity, aniž by byli údajně někde vítáni. Globálové představují turisty, pro které hranice přestávají platit, lokálové tuláky, pro které jsou vymýšleny nové a důmyslnější zátarasy k omezení pohybu. Globálové cestují legálně, pohodlně a rádi, cestování souvisí s potvrzením jejich *statusu globálů, jsou vítáni, ale zároveň unikají od důsledků, které jejich celoplanetární pohyb v každé oblasti zanechá, spouští řetězec příčin, které stojí za nesnesitelností života v lokalitě. Lokálové jsou nuceni cestovat, protože jejich svět přestal existovat, cestují nepohodlně, ilegálně, nikdo je nevítá a nemají-li štěstí, jsou deportováni zpět do oblasti, z níž vyšli. Bauman se proto domnívá, že globalizace představuje ambivalentní proces. Pro některé znamená nezávislost na teritoriálních omezeních, pro jiné erozi základů jejich lokality a problémy se ztotožněním se s vlastní komunitou.$Tato nová diferenciace se čím dál tím více promítá do strukturace sociálního prostoru. Globálové rozhodují, lokálové pociťují důsledky jejich rozhodnutí. Zakouší důsledky příčin, které nejsou schopni *kontrolovat. Jejich politické *instituce ztratily schopnost řešit problémy sužující jejich teritorium, protože moc leží mimo jejich rámec – v globalizovaném světě je vzdálena od politiky a politika od ní. Vznikla situace, v níž jsou lokálové odsouzeni k tomu, aby volili individuální *strategie řešení svých potíží i za cenu toho, že nejsou schopni přesně určit původce potíží a kontrolovat širší souvislosti řešení, jež mohou přinést nové problémy hrozivějšího charakteru.$V roce 1992 obdržel Zygmunt Bauman European Amalfi Prize for Sociology and Social Science a v roce 1998 Theodor W. Adorno Award of the City of Frankfurt. Z díla: //Modernity and the Holocaust// (1989, česky: //Modernita a holocaust//. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003), //Intimations of Postmodernity// (1992, česky: //Úvahy o postmoderní době//. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995), //Globalization: The Human Consequences// (1998, česky: //Globalizace: Důsledky pro člověka//. Praha: Mladá fronta, 1999 ), //Liquid Modernity// (2000, česky: //Tekutá modernita//. Praha: Mladá fronta, 2002). (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina, Alena Řiháková)