1. reprezentativní sál v helénistických královských palácích. Jako samostatná halová, vnitřními řadami sloupů na více lodí členěná *stavba se v římském světě objevuje začátkem 2. století př. n. l. V římských bazilikách zasedaly úřady a soudní tribunály, ve vedlejších lodích či v ochozu se provozovaly i obchodní a merkantilní aktivity, například půjčování peněz na úrok;$2. typ stavby, který jako vzor pro chrámovou *architekturu převzalo z antiky *křesťanství (od 4. století) – orientovaná budova podélné dispozice o třech až pěti lodích oddělených sloupy nebo pilíři s převýšením přímo osvětlené hlavní lodi, s interiérem uzavřeným plochým stropem, s oltářním prostorem na východní straně (*apsida) a vstupním průčelím na západní straně (*nartex, *atrium). V dalším vývoji byla obohacena zařazením například transeptu, *chóru, *krypty, od románské doby klenutím. Její vývoj vyvrcholil v komplexu gotické *katedrály;$3. od *středověku čestný titul propůjčovaný *papežem významným *kostelům (zvláště sídelním kostelům význačných církevních hodnostářů), spojený se zvláštními právy. (František Čapka, Jaroslav Malina)