francouzský lékař, fyziolog; veřejný činitel v&nbsp;údobí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce, Velká francouzská')">*Velké francouzské revoluce</span>, dědic osvícenských naturalistů a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('encyklopedisté')">*encyklopedistů</span> a&nbsp;vitalistických tezí montpellierské lékařské školy, jehož teze předznamenaly <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('esence')">*esencialismus</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('teorie, rasová')">*rasové ideologie</span> 19. století. Již během studií medicíny se díky svým zájmům o&nbsp;literaturu a&nbsp;politiku seznámil v&nbsp;salonu, který vedla v&nbsp;Auteuil vdova po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Helvétius, Claude Adrien')">*Helvétiovi</span>, s&nbsp;předními představiteli francouzského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*osvícenství</span> Condillacem, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Condorcet, Marie Jean Antoine Nicolas Caritat, markýz de')">*Condorcetem</span>, d’Alembertem, D’Holbachem, Diderotem, Turgotem, Marmontelem, Mirabeauem, de Nemoursem nebo Sieyèsem. Salon v&nbsp;Auteuil navštěvovali rovněž filozof Pierre Claude François Daunou, student exotických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('populace')">*populací</span> Constantin François Volney a&nbsp;armádní důstojník a&nbsp;budoucí ideolog Destutt de Tracy. Benjamin <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Franklin, Benjamin')">*Franklin</span> umožnil Cabanisovi stát se 21. července 1786 zahraničním členem Americké filozofické společnosti. Po pádu Bastily Cabanis úzce spolupracoval s&nbsp;Honorém Gabrielem Riquetim de Mirabeauem a&nbsp;podílel se na činnosti politického klubu Společnost 1789, který usiloval o&nbsp;sblížení Lafayettova a&nbsp;Mirabeauova křídla; později se však připojil k&nbsp;jakobínům. Cabanis byl ošetřujícím lékařem Mirabeaua v&nbsp;poslední fázi jeho choroby a&nbsp;musel se v&nbsp;dubnu 1791 ve spise //Journal de la maladie et de la mort d’Honore-Gabriel-Victor Riquetti Mirabeau// (Deník o&nbsp;Mirabeauově nemoci a&nbsp;smrti) hájit z&nbsp;obvinění ze zanedbání lékařské péče. Byl jmenován do pětičlenné komise pověřené dohlížením na správu pařížských nemocnic a&nbsp;své <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor')">*názory</span> na reformu francouzského nemocničního systému shrnul ve spisech //Observations sur les hôpitaux// (Poznámky o&nbsp;špitálech, 1790) a&nbsp;//Quelques principes et quelques vues sur les secours publics// (Několik pravidel a&nbsp;náhledů týkajících se fungování veřejné zdravotní pomoci, 1803). Dne 6. dubna 1795 byl Cabanis jmenován profesorem hygieny a&nbsp;22. srpna téhož roku se stal členem výboru veřejného vzdělávání. Po založení Francouzského institutu (Institut de France) v&nbsp;říjnu 1795 vystoupil Cabanis v&nbsp;rámci Třídy morálních a&nbsp;politických věd v&nbsp;letech 1796 až 1797 s&nbsp;šesti přednáškami zaměřenými na souvislost mezi lidským fyzickým a&nbsp;morálním bytím a&nbsp;společně s&nbsp;Destuttem de Tracym patřil mezi přední reprezentanty ideologického hnutí.$Ve studii //Rapports du physique et du moral de l’homme// (Vztahy mezi fyzickou a&nbsp;morální stránkou člověka, knižně poprvé 1802) Cabanis předložil materialistickou teorii lidského myšlení, v&nbsp;níž rozvinul Condillakovu tezi, že myšlení je transformovaný <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vjem')">*vjem</span>, a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('La Mettrie, Julien Offroy de')">*La Mettrieho</span> karteziánské argumenty z&nbsp;kontroverzní knihy //ĽHomme-machine// (1748, česky: //Člověk stroj//. Praha: ČSAV, 1958). Cabanisovo pojetí myšlení jako organických „výronů [sekrecí] mozku“ //(la sécrétion de la pensée)// vyvolalo rozpaky a&nbsp;pohoršení a&nbsp;bezpochyby přispělo ke Cabanisově marginalizaci v&nbsp;dějinách západní vědy. S&nbsp;lékařskými obory Cabanis spojoval utopické aspirace; vzdělávací politika založená na jejich poznatcích může podle jeho názoru vytvořit nové lidské schopnosti a&nbsp;smysly a&nbsp;zásadně tak přeměnit lidský druh. Cabanis věřil, obdobně jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Buffon')">*Buffon</span>, Condorcet, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lamarck, Jean Baptiste Pierre Antoine de Monet')">*Lamarck</span> nebo Erasmus <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Darwin, Erasmus')">*Darwin</span>, v&nbsp;dědičnost získaných vlastností a&nbsp;zušlechťování lidstva chápal nejen morálně, ale i&nbsp;biologicky. Cabanis byl jedním z&nbsp;prvních francouzských autorů, kteří použili ve svých textech pojem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie')">*antropologie</span>. Není však zřejmé, zda se Cabanis inspiroval přednáškami Immanuela <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kanta</span> z&nbsp;roku 1798 nebo knihou //Neue Anthropologie fürÄrzte und Weltweise// (Nová antropologie pro lékaře a&nbsp;učence, 1790) od lipského lékaře Ernsta Platnera. V&nbsp;dubnu 1798 byl zvolen do shromáždění pěti set a&nbsp;společně se Sieyèsem a&nbsp;dalšími ideology podporoval nástup <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Napoleon Bonaparte')">*Napoleona</span> k&nbsp;moci. V&nbsp;posledních letech života se však novému režimu odcizil a&nbsp;stáhl se do ústraní.$Cabanisův intelektuální vývoj dokládá proměnu původního osvícenského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzalismus')">*univerzalismu</span> ve vědách o&nbsp;člověku v&nbsp;partikularismus <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('romantismus')">*romantismu</span>, přičemž <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('teorie, rasová')">*rasová teorie</span> 19. století představovala jeden z&nbsp;produktů zmíněné transformace. (Ivo T. Budil, Jaroslav Malina)