francouzský spisovatel, esejista, novinář; stoupenec a popularizátor poválečné levicově orientované větve *existencialismu. Studium *filozofie (diplomová práce na téma Křesťanská *metafyzika a *novoplatonismus), od roku 1938 novinář s výrazným angažmá za samostatnost Alžírska, za *druhé světové války člen *hnutí odporu.$V poválečném období se dostal do sporů s Jeanem-Paulem *Sartrem a dalšími levicovými intelektuály o pojetí moderní *revoluce; odmítal jejich koncepci totální revoluce a stavěl se za revoluční uměřenost. To vyplývalo z jeho chápání existenciální filozofie, kterou ztvárňoval ve svých románech a dramatech ve třech krocích: popis absurdní situace člověka – revolta proti poměrům absurdity – uměřenost. Člověk touží po smyslu v moderním světě, ale žádný nenachází; ocitá se osamocen, jako cizinec mezi ostatními cizinci, a revoltuje proti absurditě svého života. Během revoluce zjišťuje, že sdílí své osamění s jinými lidmi, že revolta je zdrojem mezilidské *solidarity. Revoluci jsou ale dány meze; musí být uměřená životu v typicky existencialistické figuře „života navzdory“ všemu. Roku 1957 získal Camus Nobelovu cenu za literaturu. Česky vyšlo například: //Člověk revoltující//, 1990; //Cizinec//, 1947; 1966; //Mor//, 1963 ad. (Břetislav Horyna)