německý filozof a&nbsp;historik filozofie; představitel novokantovství, žák Hermanna Dojena. Cassirer svým dílem ovlivnil řadu významných evropských i&nbsp;amerických badatelů včetně antropologů: například Clifforda <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Geertz, Clifford James')">*Geertze</span> (1926–2006), Arnolda <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Gehlen, Arnold')">*Gehlena</span> (1904–1976), Talcotta <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Parsons, Talcott')">*Parsonse</span> (1902–1979) nebo Leo Strausse (1899–1973). V&nbsp;letech 1919–1933 působil jako profesor filozofie v&nbsp;Hamburku, pak emigroval do Anglie, kde pracoval na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('univerzita')">*univerzitě</span> v&nbsp;Oxfordu, v&nbsp;letech 1935–1941 v&nbsp;Göteborgu, od roku 1941 <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('emigrace')">*emigrace</span> v&nbsp;USA, nejprve na univerzitě v&nbsp;Yale, od roku 1944 v&nbsp;New Yorku. Jeho základním tématem byly dějiny filozofie počínaje novověkem, které znázorňoval na příkladě vývoje teorií poznání a&nbsp;rozvoje kulturních forem. Zdrojem jeho úvah byla zejména transcendentální filozofie Immanuela <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kant, Immanuel')">*Kanta</span>, modifikován teorií argumentace Gottfrieda Wilhelma <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Leibniz, Gottfried Wilhelm von')">*Leibnize</span>.$Systematicky nahlíženo překonává Cassirer Kanta ve dvou ohledech: 1. Zařazuje transcendentální formy poznání do historického kontextu; 2. Dokládá, že každý druh poznání, to znamená nejen pojmové, jako je tomu u&nbsp;Kanta, lze konstituovat pomocí transcendentálních forem. Kantovo pojetí absolutního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('apriori')">*a priori</span> převádí do podoby relativního a&nbsp;priori, což mu umožňuje vyhnout se požadavku na formulaci absolutního systému vědění: teoretické systémy vědění a&nbsp;poznání jsou vždy historické, mohou však obsahovat některé apriorní pojmy. Formy teoretického poznání a&nbsp;vědění jsou tzv. symbolickými reprezentacemi skutečnosti, které mají rozhodující roli při utváření lidského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vědomí')">*vědomí</span>. To Cassirerovi umožňuje antropologickou definici člověka jako „živočicha užívajícího <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('symbol')">*symboly</span>“. Rozlišuje mezi třemi funkcemi symbolických reprezentací: 1. Výrazová funkce (například hrom je výrazem božího hněvu); 2. nazírací funkce (ukazuje svět v&nbsp;jeho každodennosti); 3. Významová funkce (pojmové symbolické systémy zprostředkovávají člověku smysl věcí). Prostřednictvím těchto funkcí se konstituují struktury duchovního světa člověka, a&nbsp;ty pak vytvářejí lidské kultury. Tato problematika tvoří obsah hlavního Cassirerova díla, //Philosophie der symbolischen Formen//, I–III, 1923, 1925, 1929 (česky: //Filosofie symbolických forem//, I–II, 1996). Cassirer se zabýval rovněž filozofickým výkladem pojmu funkce (//Substanzbegriff und Funktionsbegriff// [Pojem substance a&nbsp;pojem funkce], 1910) a&nbsp;problémem poznání (//Das Erkenntnisproblem in der Philosophie und Wissenschaft der neueren Zeit//, I–IV [Problém poznání ve filozofii a&nbsp;ve vědě nové doby, I–IV], 1906, 1907, 1920, 1957). Antropologicky je významný též slovensky vydaný //Esej o&nbsp;človeku// (Bratislava 1977). (Břetislav Horyna, Jaroslav Malina)