-i, n., zubní cement, je specializovanou mineralizovanou *pojivovou tkání. Chemickým složením a svými morfologickými znaky se nejvíce podobá vláknité *kostní tkáni //(*substantia ossea dentis)//, nemá však *Haversovy kanálky ani lamely. Je nažloutlé barvy, poněkud tmavší než *sklovina, ale světlejšího odstínu než *dentin. Kryje povrch zubního kořene a krčku, kde většinou přesahuje přes okraj skloviny (*cementosklovinná hranice). Někdy je však se sklovinou v pouhém dotyku nebo je povrch dentinu částečně odkrytý. *Krček je pak *predilekčním místem *zubního kazu. Na základě histologického vzhledu (*histologie) se rozlišuje cement primární (nebuněčný, nasedá přímo na dentin a tvoří na zubním kořeni souvislou vrstvu) a *cement sekundární (buněčný). (Michaela Račanská, Lenka Vargová)