pojem používaný komunistickými (a dělnickými stranami) k označení určitého způsobu rozhodování, doporučený Vladimirem Iljičem *Leninem (1870–1924); měl znamenat svobodnou politickou diskusi uvnitř strany a svobodné volby funkcionářů (zdola nahoru) v kombinaci se systémem jedné strany ve *státě a s přísnou kázní po hierarchické linii (s přísným centralismem, který se stal prostředkem soustředění veškeré moci do ústředí strany). Tento centralismus je „demokratický“ zčásti proto, že působí (jak se soudí) v zájmu lidu (prosazuje společné vlastnictví výrobních prostředků), a zčásti proto, že každý její stupeň tvoří zástupci volení o stupeň níže (musí být potvrzeni vládnoucí *elitou). Předpokládá také přísnou stranickou kázeň a podřizování *menšiny většině, bezpodmínečnou závaznost usnesení vyšších orgánů pro nižší a vnitrostranickou *kritiku a sebekritiku. (František Čapka)