ve *starověku mocná severní větev *Thráků; žili na území dnešního Rumunska, Moldávie a jihovýchodního Maďarska (malá část jich pronikla až na území Slovenska). Jejich opožděný vývoj byl způsoben *keltskými a *skythskými výboji a také geografickou izolací v Karpatském oblouku. V průběhu 1. století př. n. l. a pak v 1. století n. l. se sjednotili v silné a početné *kmenové svazy pod jednotnou *vládou (Burebista, Decebal aj.), které však nakonec podlehly vojenské přesile *Římanů vedených císařem Traianem; ten zde po dvou úspěšných *válkách vytvořil provincii Dacia (106–271 n. l.). Dákové byli postupně romanizováni. Literárním a církevním *jazykem Dáků byla však až do 17. století *staroslověnština, kterou převzali od svých početnějších slovanských sousedů již ve středověku. Jako etnikum zůstali zachováni, postupně asimilovali všechna ostatní etnika na svém území (*Góty, *Slovany a další) a posléze vytvořili národnostní základ moderního *rumunského národa. (Jaroslav Malina, Zdeněk Tvrdý)