originální mezinárodní *avantgardní umělecké *hnutí, charakterizované spíše společnými *názory na umění a život než jednotným programem. Vznikl v roce 1916 v Curychu, zakladateli byli francouzsky píšící Rumun Tristan Tzara (1896–1963), německý výtvarník a spisovatel Hugo Ball (1896–1927) a Hans (nebo Jean) *Arp (1887–1966), básník a výtvarník zaměnitelné národnosti (pocházel z Alsaska-Lotrinska). Náhodně zvolené označení hnutí (//dada//, „koníček“) symbolicky vyjadřuje protest proti válečnému násilí, vzpouru proti společenské morálce a kulturním *hodnotám, nejen akademickým. Dadaismus staví proti *rozumu nerozum, proti řádu anarchii, proti umění antiumění, čímž cílevědomě provokuje měšťáka. Dadaisté překračovali a rušili ustálené hranice mezi uměleckými žánry i mezi uměním a životem a vytvářeli originální, zcela nové postupy. Tak zavedli například *koláž, *frotáž, *asambláž, simultánní básně, automatické texty aj. Paralelně se dadaismus rozvíjel v New Yorku a v německých *městech Berlíně, Hannoveru a Kolíně nad Rýnem a od roku 1920 se soustředil do Paříže. Ve Spojených státech trvale působil nápaditý francouzský umělec Marcel *Duchamp (1887–1968). Vytvořil nový typ uměleckých objektů //ready-mades// (anglicky „hotové, vyrobené předměty“), jeho mistrovské dílo// Nevěsta, svlékaná dokonce svými mládenci//, známé též pod názvem// Velké okno// (1915–1923) nepostrádá erotickou *symboliku. Kolem Duchampa se utvořila skupina newyorských dadaistů, jejímiž iniciátory byli francouzský malíř Francis *Picabia (1879–1953), a americký malíř Man *Ray (1890–1976). Výraznou osobností berlínské skupiny byl německý spisovatel Richard Huelsenbeck (1892–1980), mimo jiné tvůrce netradiční fonetické sonáty, a německý malíř, karikaturista a scénický výtvarník George *Grosz (1893–1959). Grosz nemilosrdně odhaloval ohavnost válečného a poválečného světa, rozvinul společenskou satiru, často v souvislosti s *erotikou a *sexualitou. Jeho ostře kritické práce vyvolávaly odpor a pobouření, byl několikrát souzen, kromě jiného i za scénický návrh pro *inscenaci Haškova Švejka. V Kolíně nad Rýnem působili umělci Max *Ernst a Hans Arp, kteří vynikli v technice koláže. Max Ernst (1891–1976), německý malíř a sochař, se zúčastnil první (1919) i druhé (1920) výstavy Dada v Kolíně nad Rýnem, na níž byla u jeho vystaveného objektu návštěvníkům k dispozici sekyra. Objevil metodu frotáže (1925), přičemž inspirací mu byla struktura dřevěné podlahy, která evokovala halucinogenní zážitek z dětství. Od té doby jeho dílo rostlo v cyklech frotáží, koláží, ilustrací, obrazů a soch. Ernst je autorem zajímavého „románu v kolážích“ //Stohlavá žena// (//La Femme 100 Têtes//, 1929). Hannover je spojen s činností všestranného německého umělce Kurta Schwitterse (1877–1948). Vystavoval ve významných evropských galeriích, své umělecké názory propagoval na přednáškách, v časopisech, byl členem skupiny Abstraction-Création. V letech 1923–1932 vydával dadaisticko-konstruktivistický časopis// Merz//. Od roku 1924 pracoval na proslulé stavbě// Merz-Bau//, díky níž si vysloužil přezdívku „archeolog současnosti“, – obrovském sloupu z odpadků, k němuž během deseti let lepil („Čím byl pro řecké bohy nektar a ambrózie, tím bylo pro Schwitterse lepidlo,“ prohlásil Hans Arp) nové části, až sloup do sebe pojmul tři poschodí jeho domu v Hannoveru. Dům byl roku 1943 vybombardován, Schwitters se pak ještě dvakrát pokoušel o Merz-Bau, v obou případech však dílo zůstalo nedokončeno. V pařížském období dadaismu dominovala literární tvorba, její hlavní představitelé Louis Aragon (1897–1982), André *Breton (1896–1966) a Philippe Soupault (1897–1990) však záhy přešli k *surrealismu.$V českém prostředí dadaismus ovlivnil počátky *poetismu. Tradice dadaismu zprostředkované poetismem inspirovaly českou písňovou tvorbu, v níž se uplatnily slovní hříčky, nonsens a černý humor – Jiří Voskovec (1905–1981), Jan Werich (1905–1980), Jiří Šlitr (1924–1969), Jiří *Suchý (narozen 1931), Jan Vodňanský (narozen 1941), Ivan Mládek (narozen 1942). (Jaroslav Malina)