jedno z nejpočetnějších *indiánských etnik v Severní Americe, patřící do dakotské jazykové skupiny. Žili původně na území Jižní a Severní Dakoty (odtud jméno), v jihozápadní části Minnesoty a v pohraničí Montany, Nebrasky a Wyomingu. Dnes je jejich počet odhadován na 150 000. Dělí se na tři skupiny – Santee, Teton a Yankton. Od 18. století, kdy byli vytlačeni od Velkých jezer, se stali typickými představiteli *kultury *Prérijních indiánů. Každý *kmen se dělil na *tlupy, které byly nezávislé a žily v *míru. Rodiny byly obyčejně *polygamní a *matrilineární. Byli lovci bizonů, sběrači a chovatelé *koní. Každoročně se scházeli k náboženským *obřadům a Slunečnímu tanci. Po vítězné bitvě u Little Big Hornu (25. 6. 1876), kterou vedl náčelník Sedící Býk se svými 4 000 válečníků, docházelo postupně k usídlování jednotlivých skupin na osvobozeném území a v blízkých rezervacích. Většina z nich přešla od lovecko-sběračského způsobu života k usedlému *zemědělství aj.$Život a *jazyk Dakotů důkladně popsal zejména německý misionář Eugene Buechel (1874–1954), který mezi nimi působil jako misionář v první polovině 20. století. (Jaroslav Malina, Zdeněk Tvrdý)