mongolsko-tibetský titul s významem „oceánový lama“, udělený v roce 1578 mongolským vládcem Altanchanem tehdejšímu třetímu nejvyššímu představenému školy *Gelug Sönamgjamcchovi. Titul byl pak přiznán se zpětnou platností také oběma Sönamgjamcchovým předchůdcům. Od časů pátého dalajlamy Ngawanglozanggjamccha v polovině 17. století byli dalajlamové duchovní a světskou hlavou *Tibetu s tradičním sídlem ve *Lhase. Dalajlamové jsou považováni za pozemské převtělence čhangčhubsempy Čänräziga, *patrona Tibetu, a jsou vybíráni na principu *reinkarnace. Do dnešní doby se v Tibetu vystřídalo těchto čtrnáct dalajlamů:$1. Gendündub (tibetsky: //dge-’dun-grub//, 1391-1475), *Congkhapův přímý žák a první představený *kláštera Tašilhünpo, kde je také pochován.$2. Gendüngjamccho (tibetsky: //dge-’dun-rgja-mccho//, 1475–1542), představený kláštera Gandän, který se stal také sídlem obou jeho nástupců.$3. Sönamgjamccho (tibetsky: //bsod-nams-rgja-mccho//, 1543–1588), první s titulem dalajlama. Zasloužil se o rozšíření *tibetského buddhismu k *Mongolům.$4. Jöntängjamccho (tibetsky: //jon-tan-rgja-mccho//, 1589–1617), první dalajlama netibetského původu, údajně vnuk mongolského vládce Altanchana.$5. Ngawanglozanggjamccho (tibetsky: //ngag-dbang-blo-bzang-rgja-mccho//, 1617–1682), nazývaný Ngapačhenpo (//lnga-pa-čhen-po//), „Velký pátý“. Přenesl sídlo dalajlamů do Lhasy. S pomocí mongolského vůdce Gušrichana (vládl 1642–1655) politicky sjednotil Tibet pod svou *vládou. V letech 1652–1653 navštívil čínského *císaře Šun-č’a (vládl 1644–1661) v Pekingu a navázal první oficiální styky s mandžuskými vládci dynastie *Čching v Číně. Dobu jeho vlády připomíná monumentální dalajlamovský palác *Potala ve Lhase. Za jeho éry také v roce 1661 pobývali krátce ve Lhase první Evropané, jezuité Rakušan Johannes Grueber a Belgičan Albert d’Orville.$6. *Cchangjanggjamccho (tibetsky: //cchangs-dbjangs-rgja-mccho//, 1683–1706), proslulý svou milostnou *poezií (česky// Černý mrak v bílém//, 1976, 2005).$(7a. Ngawangješegjamccho [tibetsky: //ngag-dbang-je-šes-rgja-mccho//, 1707–1717], dosazený do *úřadu mongolským správcem Tibetu Lhabzangchanem (1703–1717), ale Tibeťany pokládaný za lžidalajlamu.)$7b. Kalzanggjamccho (tibetsky: //bskal-bzang-rgja-mccho//, 1708–1757), za jehož úřadování došlo k první mandžusko-čínské vojenské intervenci v Tibetu (1718–1720), vypukla *občanská válka (1727–1728) a byl v *zemi zaveden tzv. ambanát neboli úřad císařského *místodržícího va Lhase (1728). Po protimandžuské vzpouře v roce 1750 byl Tibet natrvalo připoután k čínské říši.$8. Džampalgjamccho (tibetsky: ’//džam-dpal-rgja-mccho//, 1758–1804).$9. Lungtoggjamccho (tibetsky: //lung-rtogs-rga-mccho//, 1806–1815).$10. Cchulthimgjamccho (tibetsky: //cchul-khrims-rgja-mccho//, 1816–1837).$11. Khädubgjamccho (tibetsky: //mkhas-grub-rgja-mccho//, 1838–1856).$12. Thinlägjamccho (tibetsky: ’//phrin-las-rgja-mccho//, 1856-1875). – Osmý až dvanáctý dalajlamové byli vesměs nevýznamné osobnosti. Při jejich výběru byla volba poprvé provedena tažením losu ze zlaté urny serbum (tibetsky: //gser-bum//), darované k tomu účelu čínským císařem Čchien-lungem (1736–1795).$13. Thubtängjamccho (tibetsky: //thub-bstan-rgja-mccho//, 1876–1933), rozhodný odpůrce tibetské podřízenosti Číně. V letech 1903–1904 čelil britské ozbrojené intervenci, uprchl do Mongolska, odtud v roce 1908 do Pekingu a před příchodem čínských vojsk do Lhasy vyhledal *azyl v Britské Indii. Za jeho vlády se Tibet stal cílem četných návštěv a pobytů zahraničních cestovatelů a badatelů (například Gonbožab Cebekovič Cybikov, Alexandra David-Néelová).$14. Tändzingjamccho (tibetsky: //bstan-’dzin-rgja-mccho//, narozený 6. 7. 1935) byl svědkem bouřlivého vývoje v zemi: v roce 1950 zažil příchod čínských vojsk do Tibetu; v roce 1959, kdy propuklo ve Lhase protičínské povstání, musel svou zemi opustit a spolu se svou vládou se uchýlil do *emigrace v Indii; v roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír. V únoru 1990 na pozvání prezidenta Václava *Havla navštívil poprvé Prahu. (Josef Kolmaš)