arabsky Dimašk, staré a významné *město, ležící v *Sýrii u východní části pohoří Hermon. Poprvé uveden v egyptských textech po bitvě u *Megidda (15. století př. n. l.) jako država jednoho z panovníků, kteří v ní padli do zajetí *faraona Thutmose III. Prakticky až do 13. století př. n. l. (přesněji do bitvy u *Kádeše) uznával zjevně egyptskou svrchovanost. Ve *starověku byl hlavním městem aramejského *království, zvaného ve *Starém zákoně Aram. Toto království bylo největším starověkým státním útvarem *Aramejců. Na čas bylo podrobeno *Davidem, ale za *Šalomouna získalo opět samostatnost pod vedením Razona, syna Eliada. Damašské království zahrnovalo značné části jižní a střední *Sýrie a vedlo řadu válek se sousedním rivalem, kterým bylo *izraelské království. Boje byly vedeny se střídavým výsledkem a žádný ze soupeřů nedosáhl trvalého vítězství, i když vojenská převaha byla spíše na straně Aramejců. Z aramejských vládců 9. století př. n. l. jsou známí zejména Ben-Hadad I., Ben-Hadad II., který byl zavražděn Chazaelem, jenž se po něm stal *králem, a Ben-Hadad III., syn Chazaela. Později zasáhla do dějin aramejského damašského království *Asýrie, jež postupně pronikala k Středozemnímu moři a likvidovala menší státní útvary. Za asyrského vládce *Salmanassara III. se vytvořila proti Asýrii *koalice syrsko-palestinských *států, mezi něž patřil rovněž Damašek. Koalice vedená zdejším panovníkem jménem Hadad-ezer (Adad-idri) svedla v roce 853 př. n. l. s *Asyřany bitvu u města Karkaru v severní Sýrii, která postup Asýrie zpomalila, ale nezastavila. (Celkem došlo v letech 853–845 př. n. l. k čtyřem střetnutím s asyrskými vojsky Salmanassara III.) Roku 853 př. n. l. vytáhly na pomoc protiasyrské koalici i jednotky velbloudí jízdy *Arabů, kteří zde vůbec poprvé vstupují do historických pramenů. V roce 800 př. n. l. asyrský vládce Adad-nárárí III. donutil Damašek k placení *tributu a v roce 738 př. n. l. Asýrie zničila severosyrské království Chamát. Damašek a *Izrael se proti asyrské hrozbě nakonec spojily a pokoušely se přinutit judského krále Achaze k tomu, aby se připojil k protiasyrské koalici. Výsledkem jejich tažení proti Achazovi a *Jeruzalému byla však pouze vojenská, intervence Asyřanů, které Achaz požádal o pomoc. V roce 732 př. n. l. asyrská vojska *Tiglatpilesara III. aramejské damašské království vyvrátila.$Po záboru *Alexandra Velikého se město stalo makedonskou *kolonií a bylo kompletně přeplánováno, zcela přestavěno a znovu opevněno. Pavel z Tarsu zažil právě na cestě do Damašku své zázračné obrácení, kdy „ze Šavla stal se Pavlem“. Ústřední část města stojí dodnes na římském půdorysu; na místě Hadadova *chrámu zbudovali *Římané *svatyni Jupiterovu (Iuppiter Optimus Maximus), *Byzantinci křesťanskou *katedrálu a *Umajjovci dodnes proslulou Velkou *mešitu. Rozsáhlá moderní zástavba prakticky vylučuje archeologické výzkumy ve větším měřítku. Starší osídlení města ilustruje pouze nemnoho artefaktů, nalezených v *sekundárních polohách (reliéf korunované sfingy, patrně z 9. století př. n. l., zazděný do ohrazení umajjovské Velké mešity) či z nálezů odjinud. K nim náleží dvě řezby ve *slonovině z asyrských *lokalit s nápisy uvádějícími krále Chazaela, snad z válečné kořisti, a též dvě bronzové součásti koňských postrojů, nalezené v egejské oblasti a označené nápisy uvádějícími rovněž Chazaelovo jméno. (Vladimír Sadek, Petr Charvát)