povinné platby do státního nebo místního rozpočtu od *subjektů (*fyzických či *právnických osob) v dosahu působnosti státních či místních orgánů k úhradě nákladů spojených s plněním jejich funkcí; ve *středověku představovaly poplatky v penězích nebo ve výrobcích vybírané pro panovníka. V *Evropě se užívalo rovněž označení *berně (od slova „bráti“). Byla-li berně povolena sněmem, byla až do husitských válek (*husitství) vybírána jako kombinovaná daň pozemková, poté převládla majetková, doplňována některými drobnými daněmi (z prodeje, z domů, ze živností, z piva). V dalších stoletích k pozemkové dani přibyla daň domovní, z hlavy, z majetku, výdělková, příjmová a dědická.$Daňová soustava v České republice zahrnuje daň z přidané hodnoty, spotřební, z příjmu, z nemovitosti, silniční, dědickou, darovací, z převodu nemovitostí a k ochraně životního prostředí; jednotlivé daně jsou upraveny zákony; (František Čapka)$Daně se prvně objevují v souvislosti se vznikem *států na *Předním východě. Jsou doprovázeny i vznikem fiskálních systémů, a i když o jejich funkci a formách v jednotlivých státech a obdobích existují jen útržkovité zprávy, obecně lze říci, že základem všech daňových systémů bylo *vlastnictví nebo držba půdy. Daň z pozemků byla v zásadě dvojího druhu: 1) daň naturální, zpravidla 1/10 až 1/3 sklizně; 2) daň ve formě nucené práce (akkadsky: //*ilku//), tj. povinnost sloužit v armádě (v přímořských státech zahrnovala tato povinnost službu na obchodních i válečných *lodích) a pracovat na stavbách organizovaných *státem (*paláce, *chrámy, městské *hradby, kanály, silnice atd.).$Významným příspěvkem do pokladny mocných států a říší byly daně-tributy odváděné vazalskými státy. Odevzdávání těchto daní bylo slavnostním ceremoniálem, který se odehrával každoročně před zraky dvořanů a cizích vyslanců v hlavním *městě. Zobrazení tohoto ceremoniálu je oblíbeným námětem *reliéfů, které zdobily paláce asyrských a perských *králů. Vedle přímých daní existovala ještě celá řada poplatků (za užívání vody v kanálech nebo za užívání cest atd.) a *cel (dovozních i vývozních).$V kassitské *Babylonii je doložena specifická daň, kterou byla povinnost jednotlivých *vesnic dodávat armádě válečné vozy nebo jejich součásti. V *Mezopotámii existovala již od 3. tisíciletí př. n. l. (III. dynastie z *Uru) možnost platit místo naturáliemi ekvivalentní částkou *stříbra a vysocí *úředníci měli možnost vykoupit se stříbrem i ze svých //ilku// povinností. Tendence platit daně ve stříbře byla zvláště silná například v achaimenovské říši a souvisela patrně s tím, že perští panovníci zaměstnávali cizí (hlavně řecké) *žoldnéře*řemeslníky, které nemohli odměňovat půdou. Daňové zatížení bylo zvláště tíživé pro střední a drobné zemědělce a hlavně pro nájemce půdy, kteří vedle nájmu museli platit i daně z pronajaté půdy. Růst počtu bezzemků v důsledku vysokých daní a tlaku „peněžního“ *hospodářství destabilizoval sociální strukturu, a proto se panovníci čas od času snažili chránit drobné pozemkové vlastnictví. Ze starobabylonského a novoasyrského období se zachovaly královské dekrety (//anduráru//, *edikty), které rušily daně a dluhy. Podobná praxe je známa i z *Izraele, kde se dluhy a daně odpouštěly každý sedmý rok (sabatický rok).$Královské dary půdy mohlo provázet osvobození od daní. Takové dary se zachovaly ze středobabylonského období, kdy byly zaznamenávány na kamenných *stélách //(*kudurru)//, které stály v chrámech. Také z novoasyrského období se zachovala řada královských dekretů osvobozujících vysoké úředníky od povinnosti platit daně, ale často se jednalo o případy, kdy se stát vzdával daní ve prospěch chrámů. Také velká a starobylá mezopotamská města, například *Babylon nebo *Aššur, bývala osvobozena od daní i pracovních povinností. V Izraeli bylo daněmi a pracovními povinnostmi zpočátku zatíženo pouze obyvatelstvo dobytých kanaánských území, ale s upevněním královské moci přijali izraelští panovníci administrativní a fiskální metody svých sousedů a daňovými a pracovními povinnostmi zatížili i své poddané. Privilegované postavení mělo pravděpodobně *Judsko a zatížení severu bylo mnohem těžší, což také mohlo přispět k rozpadu sjednoceného *izraelského království.$Formy vybírání daní a organizace //ilku// mohly být různé, ale obecně platilo, že daně vybírali královští úředníci a jejich vybírání nebylo pronajímáno soukromníkům. V *Ugaritu a Babylonii byl pověřen vybíráním daní významný obchodník //(wakil tamkári)// a v Ugaritu byla za správný odvod daní kolektivně odpovědná celá vesnice a daně některých vesnic mohly být určeny přímo pro členy královské rodiny. V *asyrské říši odpovídali za vybírání daní guvernéři provincií a speciálně jmenovaní úředníci //(ša kurbúti a mušarkisu).// Část naturálních daní zůstávala v provincii a sloužila k vydržování provinciální *správy a k zásobování královského vojska při jeho průchodu provincií. Guvernéři také shromažďovali a vedli oddíly mužů plnících svou //ilku// povinnost, vojenskou i pracovní. V královském *archivu*Ninive se například zachoval dopis, který řeší *spor několika *guvernérů, kteří se svými oddíly stavěli hradby *Dúr-Šarru-kénu. V achaimenovské říši je doložena praxe (související patrně se vzrůstající poptávkou po stříbře), kdy velké „obchodní“ domy (například Egibi nebo *Murašú) zajišťovaly za drobné držitele pozemků placení jejich daní ve stříbře. Ti jim ručili svou půdou, o kterou často přicházeli a růst bezzemků byl vážným ekonomickým a sociálním problémem achaimenovské říše. (Jana Pečírková)