bezúplatný převod majetku (peněžní prostředky, movitá věc, nemovitost nebo jiný majetkový prospěch, který se realizuje na základě darovací smlouvy podle občanského zákoníku – § 628 a následující). Dar nemusí být určen na přesně vymezený účel, ale v určitých situacích je vhodné účel definovat (provozování dobročinných aktivit) i pro potřeby zdanění.$Například v Japonsku je dávání darů/dárků //(zótó)// považováno za součást širšího komplexu sociálních vztahů, a proto je mu přikládán daleko větší význam než jinde ve světě. Všeobecné rozšíření tohoto *zvyku lze přičíst potřebě přesně definovat postavení jedince v rámci hierarchické struktury *společnosti. V období Edo (1600–1868) bylo místo každého člena společnosti jednoznačně určeno a navenek formálně stvrzováno způsobem oblékání, mluvy, velikostí domu apod. Po zrovnoprávnění všech společenských *tříd a následném westernizaci společnosti se však na první pohled zjevné znaky příslušnosti k dané třídě vytratily a na jejich místo nastoupil zvyk vyjadřovat svoji společenskou orientaci formou dárků.$Příležitosti, při kterých se lidé navzájem obdarovávají, úzce souvisejí s ročním obdobím – především *svátek *Nového roku, kdy děti dostávají od svých rodičů novoroční *obolus //(otošidama)//, střed kalendářního roku //(čúgen)// či jeho konec //(seibo)//, a s rodinnými událostmi či s významnými mezníky osobního života každého jednotlivce – *narození dítěte, dosažení plnoletosti, *svatba či *pohřební obřad. Zvláštní místo zaujímají dárky na rozloučenou při odjezdu na cesty //(sembecu)// či drobná pozornost při návštěvě nemocného //(mimai)//.$Přijetí dárku většinou vyvolává pocit morálního závazku, který musí být splacen v podobě obdobného dárku //(okaeši)//. Bývá běžným zvykem, že si každá rodina vede přesný přehled o tom, jaké dárky, od koho a při jaké příležitosti dostala, aby v případě potřeby mohla příslušného dárce obdarovat dárkem v přibližně stejné hodnotě. (Marie Dohnalová, Jan Sýkora)