česká etnoložka, socioložka a historička umění. Vystudovala národopis a dějiny umění na Filozofické fakultě *Univerzity Karlovy v Praze. Je první etnoložkou v Čechách, která se soustavně již od svých studií věnovala problematice Romů, kterou zkoumala jak na Slovensku, tak i v českém prostředí. Tomuto tématu věnovala i svou diplomovou práci, monografii jedné z východoslovenských romských osad. Po ukončení vysoké školy na přelomu 50. a 60. let neměla však možnost na tématu odborně pracovat. Byla zaměstnána na středočeském Krajském národním výboru, později na svou žádost odešla na východní Slovensko a v obou případech se snažila poznávat život a *kulturu Romů vlastními výzkumy. Přitom též působila ve vědecké sféře, v oblasti popularizace vědy a v muzeologii, ve sbírkotvorné činnosti. Své poznatky z východoslovenského pobytu (v letech 1960–1962), trojrozměrné doklady a fotografie prezentovala na výstavě „Cigáni východného Slovenska“ (Košice, 1962); jednalo se o jednu z prvních výstav o tomto tématu. V letech 1965–1968 pracovala ve výzkumném oddělení Osvětového ústavu v Praze. Od 1. srpna 1968 byla přijata (spolu s Milenou Hübschmannovou) do Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV, kde působila do roku 1976. Tehdejší vedení národnostního oddělení však poskytovalo jen úzký prostor pro objektivní publikování výsledků terénního studia. Činnost oddělení byla bohužel brzy zcela ukončena. V roce 1976 se Eva Davidová přestěhovala z Prahy do Českého Krumlova, kde působila jako samostatný etnograf v Okresním vlastivědném muzeu. Začala zpracovávat výzkum poválečných změn českokrumlovského pohraničí, zejména přeměn jeho národnostního složení. Kontakt s Prahou však neztratila, zejména v 80. letech, kdy se začaly realizovat výzkumy romské populace v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, byla stálým spolupracovníkem tohoto ústavu. V roce1991 spoluzaložila Muzeum romské kultury v Brně a pracovala v něm odborně dvanáct let. Prostřednictvím terénních sběrů spoluvytvořila základ dnes rozsáhlého muzejního sbírkového fondu, první dvě velké výstavy a část *scénáře stálé muzejní expozice. Dodnes je externí spolupracovnicí muzea. Současně přednášela romistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2003 přednáší na Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde je nyní i řešitelkou projektu Grantové agentury České republiky s názvem //Kvalita života, střední a zdravá délka života z aspektu determinant zdraví u romského obyvatelstva v České republice//.$K jejím prvním významným publikacím patří monografie //Bez kolíb a šiatrov// (Košice 1965), která je průkopnickým etnografickým popisem specifik způsobu života a kultury Romů na Slovensku. Nalezneme zde cenné deskripce rodinného a společenského života a objevují se zde též úvahy o problematice integrace, adaptace či asimilace. Toto téma je rozvíjeno též v publikaci //Ke společenské problematice Cikánů v ČSSR// (Praha 1975), která je kolektivním dílem Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV. Určitým pokračováním tematiky je její publikace //Romové a česká společnost: Hledání domova, porozumění a vzájemného soužití// (Praha 2001), která vyšla za přispění Hlávkovy nadace. Pravděpodobně nejvýznamnějším dílem Evy Davidové je publikace //Romano drom – Cesty Romů 1945–1990: Změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku// (Olomouc 1995, reedice 2004), která se pak stala i její zredigovanou disertační prací. Tématem knihy je tradiční způsob života a romská kultura na Slovensku a její proměny na Slovensku a v Čechách. Práce ukazuje, že autorka vnímá romskou kulturu jako dynamický celek, jako prožívaný život, který má celou řadu podob. Má svoji generační i sociální dimenzi, která se zapisuje do tváří lidí, jejich gest a chování. Stopy prožitého života jsou někdy těžko popsatelné slovy a Eva Davidová je v knize čtenáři přibližuje též fotografií. Fotografické dokumenty mnohdy řeknou čtenáři víc než slova a fotografická dokumentace, která je organickou součástí knihy, má zde velkou výpovědní hodnotu. Uměnovědná profilace Evy Davidové a snaha vyjádřit obrazem to, co se špatně vyjadřuje verbálně, je patrná i z publikace //Černobílý život//. Na publikaci se podílela textově a sestavila ji ve spolupráci s fotografem Jindřichem Štreitem a Milenou Černou (Praha 2000). Vedle etnografických prací Eva Davidová zaznamenávala paralelně i dynamiku života Romů spojenou s jejich folklorními projevy, zejména s hudební a písňovou tvorbou. Gesta, ustálená rčení, výrazy obličeje, které jsou pro Romy typické v každodenním životě, jsou s touto tvorbou spjaty a je proto důležité romské písně a jejich texty studovat. Mnoho myšlenek, které Romové přímo neřeknou, vyjádří písní a hudbou. Eva Davidová, která soukromě zaznamenala staré olašské a romské písně a hudbu, tak soustředila rozsáhlou sbírku (z větší části ještě nezpracovanou). Tuto unikátní písňovou tvorbu jako významný pramen poznání Romů zprostředkovala i širší veřejnosti. Z její bibliografie, zabývající se touto tematikou, lze například uvést práce// A letelepedett cigányság népzenéje Csehszlovákiában – Folk Music of the Sedentary Gypsies of Czechoslovakia – Lidové písně usedlých Cikánů-Romů v Československu //(Budapest 1991), sestavené spolu s Janem Žižkou, dále// Čhajori romaňi – Romská dívenko// (Praha 1999), vydané Karlem Holubem, nebo //Vlachicka djila: Nejstarší terénní nahrávky hudebního folkloru olašských Romů z České a Slovenské republiky// (Praha 2001). Z prací Evy Davidové je patrné, že romský folklor dokázala nejen zaznamenat a texty písní přeložit, ale i pochopit.$Eva Davidová studuje Romy též s přihlédnutím na širší evropský kontext. Spolu s Petrem Lhotkou a Petrou Vojtovou publikovala práci //Právní postavení Romů v zemích Evropské unie// (Praha 2005). Je dlouholetou aktivní členkou nejstarší vědecké romistické společnosti //Gypsy Lore Society//, spolupracuje s řadou odborníků i Romů v zahraničí a s dalšími nadnárodními institucemi, které se životem a postavením Romů zabývají. (Zdeněk Uherek)