záměrné úpravy tvaru lebky nejčastěji za účelem estetickým (přiblížení se ideálu krásy vnímaném danou kulturou) či v&nbsp;rámci snahy vymezit sociální status jedince. Praktiky umělého deformování lebek byly zaznamenány téměř ve všech geografických oblastech světa v&nbsp;různých časových obdobích. Archeologické nálezy potvrzují, že umělé deformace lebek prováděli <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Egypťané')">*Egypťané</span> již více než 3000 let př. n. l. Velmi rozšířený byl tento <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zvyk')">*zvyk</span> u&nbsp;mezoamerických a&nbsp;jihoamerických kultur (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mayové')">*Mayové</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Inkové')">*Inkové</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Olmékové')">*Olmékové</span> a&nbsp;další). Příklady umělého deformování lebek nacházíme také v&nbsp;Evropě. První písemné záznamy o&nbsp;provádění těchto praktik pocházejí ze 7. stol. př. n. l. od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hésiodos')">*Hésioda</span> a&nbsp;především z&nbsp;5. stol př. n. l. od <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hérodotos')">*Hérodota</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hippokratés z&nbsp;Kóu')">*Hippokrata</span>. Kriticky se proti umělé lebeční deformaci postavil slavný římský lékař <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Galénos z&nbsp;Pergamu')">*Galénos</span> (2. stol. n. l.). Jak oblíbený byl tento zvyk, dokazuje také skutečnost, že se projevil i&nbsp;v&nbsp;umělecké tvorbě. V&nbsp;Bosně a&nbsp;v&nbsp;Řecku byly objeveny sošky, jejichž hlavičky byly záměrně deformovány. K&nbsp;největšímu rozšíření tvarových úprav lebek v&nbsp;Evropě došlo v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('doba stěhování národů')">*době stěhování národů</span> (4.–6. století n. l.). Z&nbsp;tohoto období existují četné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('nález, archeologický')">*archeologické nálezy</span> deformovaných lebek zejména ze střední Evropy a&nbsp;Krymu.$V Asii bylo zaznamenáno deformování lebek u&nbsp;některých kmenů na Celebesu a&nbsp;Borneu. Také v&nbsp;Africe bylo upravování tvaru lebek rozšířeným zvykem především u&nbsp;kmenů v&nbsp;oblasti horního toku Nilu. Častou technikou je obtáčení hlavy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('novorozenec')">*novorozenců</span> liánovým provázkem od obočí až k&nbsp;temeni. Obvazy se dětem sundají v&nbsp;době, kdy se učí chodit. Lebka získá homolovitý tvar. Tento zvyk byl popsán u&nbsp;kmene <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Moru-Mangbetové')">*Mangbetů</span> v&nbsp;severním Kongu.$V Severní Americe byla deformace lebek rozšířena u&nbsp;většiny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('indiáni')">*indiánských etnik</span> v&nbsp;jihozápadní části USA. Matky nosily nemluvňata na zádech, pevně přivázané na prkénkách. Docházelo tak k&nbsp;oploštění týlu. V&nbsp;západním pohraničí Kanady a&nbsp;USA byla deformovaná hlava u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kwakiutlové')">*Kwakiutlů</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Činukové')">*Činuků</span> znamením vznešenosti. Otroci si hlavy deformovat nesměli. Vědomé úpravy tvaru lebky u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čoktavové')">*Čoktavů</span> (na jihu USA) byly dokonce příčinou jejich pojmenování (ze španělštiny: //chato//, „plochá hlava“).$Také ve Střední a&nbsp;Jižní Americe bylo před příchodem Španělů deformování lebek velmi rozšířeným zvykem. Zajímavé úpravy lebek prováděli Olmékové (deformované lebky dvojlaločného tvaru). U&nbsp;Mayů bylo ideálem dosáhnout takového tvaru lebky, aby se hlava člověka podobala hlavě jaguára, posvátného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zvíře')">*zvířete</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura, mayská')">*mayské kultury</span>. Aby dosáhli žádoucího tvaru, upevňovali dětem hlavy mezi prkénka. Důraz na požadovaný tvar lebky se projevil i&nbsp;v&nbsp;umělecké tvorbě. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ajmarové')">*Ajmarové</span> na peruánsko-bolivijské pahorkatině si upravovali hlavy do homolovitého tvaru. Tento zvyk byl zaznamenán i&nbsp;u&nbsp;některých etnických skupin v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Oceánie')">*Oceánii</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nová Guinea')">*Nové Guineji</span>, i&nbsp;mezi domorodými obyvateli Austrálie, kde byly popsány též umělé deformace v&nbsp;obličejové části lebky.$Popsané techniky umělého deformování lebek lze rozdělit do dvou základních typů. Prvním typem je deformace fronto-okcipitální, tedy úmyslné oplošťování hlav v&nbsp;předozadním směru. Dochází k&nbsp;ní většinou uvazováním hlavy mezi plochá dřevěná prkna či kameny. Hlava je přidržována k&nbsp;rovné podložce střechovitou deskou, která jde od temene přes čelo. Tímto způsobem se šikmo oploští čelo a&nbsp;vyrovná se týlní oblast lebky. Druhý typ představuje tzv. deformace cirkulární, při níž se požadovaného tvaru dosahuje těsným obvazováním mozkové části lebky pomocí obvazů z&nbsp;různých materiálů. Tímto způsobem se dosáhne značného protažení mozkovny do délky a&nbsp;výšky. Mezi oběma typy existují četné přechody a&nbsp;další drobné odchylky způsobené používáním rozdílných technik deformace.$U většiny kultur byly kulturní deformace lebky zpravidla symbolem krásy nebo známkou vysokého či výjimečného sociálního statusu. V&nbsp;některých společnostech byly také spojovány se zvýšenou spiritualitou a&nbsp;mentálními schopnostmi. (Kateřina Boberová, Tomáš Mořkovský)