deklarace schválená Valným shromážděním *Organizace spojených národů (OSN) 10. prosince 1948; představuje první všeobecný mezinárodní právní nástroj *lidských práv. Deklarace má 30 článků, v nichž se vypočítávají základní lidská práva a *svobody. Výkon těchto práv lze omezit pouze *zákonem, který má zajistit výkon práv ostatních. Deklarace měla i přes svoji pouze doporučující povahu značný vliv na velké množství *států, bylo však zřejmé, že je potřeba vypracovat pro státy závaznou mezinárodní úmluvu.$Po složitých jednáních se 16. prosince 1966 podařilo Valnému shromáždění OSN schválit dva pakty o lidských právech, které začaly platit počátkem roku 1977: a) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech; b) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Oba tyto pakty zavádějí vedle obecné povinnosti poctivého plnění mezinárodních smluv i zvláštní mezinárodní kontrolní opatření za účelem dodržení závazků plynoucích z paktu.$Problém dodržování a vynucování těchto závazků nicméně zůstává asi nejzávažnější prakticko-politickou komplikací, neboť současné uspořádání *světa do teritoriálně uzavřených a principiálně svrchovaných jednotek, společně se státocentricky orientovaným mezinárodním právem, jde svou logikou proti logice *Všeobecné deklarace a navazujících Paktů. Zároveň není zcela jasné, za jakých podmínek je mezinárodní intervence na lidskoprávním základě ospravedlnitelná (jedná se o aktualizaci tradičního problému *spravedlivé války), nehledě na skutečnost, že *Organizace spojených národů jako jediná nad-státní instituce s legitimní pravomocí má v tomto ohledu omezený manévrovací prostor. (Marie Dohnalová, Pavel Dufek)