proces vymaňování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kolonie')">*kolonií</span> z&nbsp;přímé politické závislosti na svých metropolích; nepočítáme-li emancipaci „bílých“ kolonií v&nbsp;19. století (španělské a&nbsp;portugalské kolonie v&nbsp;Latinské Americe, britské kolonie přetvořené v&nbsp;samosprávná <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dominium')">*dominia</span>), sahají počátky dekolonizace do meziválečného období, přičemž hlavním impulzem pak byla <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, druhá světová')">*druhá světová válka</span>. Dekolonizace se uskutečnila v&nbsp;období necelých padesáti let. Již v&nbsp;Atlantické chartě (1941) bylo zakotveno právo pro všechny <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('národ')">*národy</span> zvolit si formu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vláda')">*vlády</span>; rovněž <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Organizace spojených národů')">*Organizace spojených národů</span> (OSN) postavila <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('právo')">*právo</span> na sebeurčení národů jako jeden ze svých základů. Proces probíhal cestou dohody nebo ozbrojeným bojem; došlo ke značnému oslabení pozic koloniálních mocností v&nbsp;zámořských oblastech, takže domácí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hnutí')">*hnutí</span> za nezávislost (požadovalo oddělení od koloniálního panství a&nbsp;také vytvoření vlastní státnosti), nabylo na účinnosti. Pád koloniálního panství přivodila i&nbsp;podpora ze strany veřejného mínění ve většině evropských států. Uskutečnila se v&nbsp;období pouhých třiceti let. Odstranění <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kolonialismus')">*kolonialismu</span> a&nbsp;osvobození koloniálních <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*zemí</span> byly v&nbsp;průběhu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, studená')">*studené války</span> (i&nbsp;po ní) předmětem soupeření mezi <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Západ')">*Západem</span> (první svět) a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Východ')">*Východem</span> (druhý svět). USA naléhaly po druhé světové válce na Velkou Británii a&nbsp;Francii, aby opustily své kolonie. Británie se snažila zachovat si v&nbsp;bývalých koloniích politický, hospodářský a&nbsp;kulturní vliv prostřednictvím Britského společenství; Francie naopak usilovala o&nbsp;úzké připoutání kolonií, proto byla neúspěšná.$Cesta k&nbsp;samostatnosti po <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, první světová')">*první</span> a&nbsp;druhé světové válce: 1922 Egypt (Velká Británie), 1923 Nepál (Velká Británie), 1930 Irák (Velká Británie), 1941 Sýrie (Velká Británie), 1943 Libanon (Francie), 1945 Vietnam (Francie), 1946 Filipíny (Španělsko, USA), Jordánsko (Velká Británie), Togo (Francie, Německo, Velká Británie), 1947 Indie, Pákistán (Velká Británie), 1948 Barma, Šrí Lanka (Velká Británie), 1949 Bhútán (Velká Británie), Indonésie (Nizozemsko), Kambodža (Francie), 1951 Libye (Itálie), 1953 Laos (Francie), 1956 Súdán (Egypt, Velká Británie), Maroko (Francie, Španělsko), Tunisko (Francie), 1957 Ghana, Malajsie (Velká Británie), 1958 Guinea (Francie), 1960 Čad, Dahome (Benin), Gabun, Horní Volta (Burkina Faso), Kongo (Francie), Kamerun (Francie, Velká Británie), Belgické Kongo-Zair (Belgie), Kypr (Velká Británie), Madagaskar, Mali, Mauretánie (Francie), Nigérie (Velká Británie), Niger, Pobřeží slonoviny, Senegal (Francie), Somálsko (Itálie), Středoafrická republika (Francie), 1961 Sierra Leone, Tanganika-Tanzanie (Velká Británie), 1962 Burundi (Belgie, Německo), Jamajka (Velká Británie), Alžírsko (Francie), Rwanda (Belgie, Německo), Trinidad a&nbsp;Tobago, Západní Samoa (Velká Británie), 1963 Singapur, Uganda (Velká Británie), 1964 Keňa, Malawi, Malta, Severní Rhodesie, Zambie (Velká Británie), 1965 Gambie, Maledivy, Jižní Rhodesie (Velká Británie), 1966 Barbados, Bečuánsko (Botswana), Guyana, Lesotho-Basutsko (Velká Británie), 1967 Jemen (Velká Británie), 1968 Mauricius (Velká Británie), Nauru (Austrálie), Rovníková Guinea (Španělsko), Svazijsko (Velká Británie), 1970 Tonga (Velká Británie), 1971 Katar (Velká Británie), Smluvní Omán-Spojené arabské emiráty (Velká Británie), 1972 Bahrajn (Velká Británie), 1973 Guinea-Bissau (Portugalsko), Bahamy (Velká Británie), 1974 Grenada (Velká Británie), 1975 Angola (Portugalsko), Komory (Francie), Kapverdy, Mosambik (Portugalsko), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nová Guinea')">*Papua-Nová Guinea</span> (Austrálie, Německo – část, Velká Británie – část), Surinam (Nizozemsko), Svatý Tomáš a&nbsp;Princův ostrov (Portugalsko), 1976 Seychelly, Tuvalu (Velká Británie), 1977 Džibuti (Francie), 1978 Dominika, Šalamounovy ostrovy (Velká Británie), 1979 Kiribati, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a&nbsp;Grenadiny (Velká Británie), 1980 Vanuatu (Francie, Velká Británie), 1981 Antigua a&nbsp;Barbuda, Belize-Pontský Honduras (Velká Británie), 1983 Svatý Kitts a&nbsp;Nevis (Velká Británie), 1984 Brunei (Velká Británie), 1987 Fidži (Velká Británie), 1990 Namibie (Jihoafrická unie – republika, Německo), Marshallovy ostrovy (Japonsko, Německo, USA), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mikronésie')">*Mikronésie</span> (Japonsko, Německo, USA), 1994 Palauské ostrovy (Japonsko, Německo, USA).$V mnohých bývalých koloniích došlo po získání samostatnosti ke krveprolití, k&nbsp;občanským, náboženským a&nbsp;kmenovým <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka')">*válkám</span>, k&nbsp;rozdělení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*země</span> na více <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('stát')">*států</span> apod. (František Čapka)