trestný čin, provinění. S popisem hlavních druhů deliktů se setkáváme od počátku 19. století př. n. l. v kazuisticky (*právo, kazuistické) sestavovaných *zákonech především v *Mezopotámii. Z hlediska závažnosti byly trestány nižšími sazbami (peněžitými tresty a dvojnásobnými náhradami) delikty proti soukromému majetku, posuzované i při zatajování způsobu nabytí jako krádeže. *Kodex babylonského *krále *Chammurapiho poskytoval v 18. století př. n. l. především ochranu majetku *chrámů a *paláce, kde byla krádež „posvátných věcí“ trestána smrtí a dalších „věcí“ potom náhradou ve výši až třicetinásobku ceny. Peněžité *sankce za krádež soukromého majetku jsou zde odstupňovány podle sociálního postavení postižených (plnoprávní *občané, muškénové, *otroci [*společenské vrstvy]). Krádež spojená s *násilím (loupež) byla ovšem také trestána smrtí. K majetkovým deliktům patřila dále zpronevěra, *lichva, podvod a protiprávní užívání cizího *vlastnictví (především polí a pastvin). Zákony nikde obecněji necharakterizují pojem *cti a počestnosti lidské osobnosti. V jednotlivých případech však trestají tělesnými tresty a zmrzačením křivé nařčení a křivé *svědectví před soudem. Typickým činem proti mravopočestnosti bylo *cizoložství, znásilnění a krvesmilstvo (*incest). Tresty za delikty proti životu, *svobodě a *zdraví člověka byly vynášeny pouze v případě poškození plnoprávných občanů a svobodných muškénů. Vražda byla trestána trýzněním (nabodnutím na kůl) a smrtí, stejně jako únos nedospělé osoby. V některých kazuistických zákonech nalezneme i delikty a zločiny ohrožující bezpečnost vladaře, *státu a nerušený průběh kultovního života. Tak byla trestána smrtí například šenkýřka, která neohlásila přítomnost „podvratných živlů“. Zneužití jinak velmi autoritativní úřední moci (především kontrolní a soudcovské), spočívající v nadržování nebo v dodatečné změně rozhodnutí, vedlo k ztrátě *úřadu a k pokutě ve výši dvanáctinásobku hodnoty *sporu. Smrtí byl potrestán vojenský velitel, který se dopustil krádeže nebo zpronevěry „královských darů“. Stejný trest následoval, když velitel kryl zběhy a neohlásil, když se někdo úmyslně vyhýbal vojenské službě, a to i v případě, že poslal za sebe *žoldnéře. Vladaři na druhé straně poskytovali vojákům řadu výhod, například chránili po čas služby jejich majetek a osvobozovali je od *daní.$V textech mezopotamských zákonů jsou doloženy následující příklady deliktů: nařčení, udavačství a vydědění (vždy bez udání spolehlivých důvodů a po „osvobozujícím“ *ordálu); bigamie, cizoložství, čarodějnictví, deflorace, dezerce, diandrie, hrubé chování a nakládání mezi rodinnými příslušníky, incest, klamání soudu, krádež, křivé svědectví, lichva, loupež, napomáhání k útěku (otroků, zběhů, stíhaných osob), nedbalost (při výkonu povolání a při zanedbávání povinností spojených s vlastnictvím), nesplnění slibu, odmítnutí přísežné výpovědi, odstranění otrocké značky, opovrhování (manželem, představeným), plenění při živelných pohromách, podvod, *polyandrie, poškození cizího majetku a zdraví, přechovávání ukradeného majetku a uprchlých otroků, polní a zahradní pych, svévolné obdělání cizího pozemku nebo opuštění svěřeného majetku, únos, úplatkářství, vloupání, vražda, zabití, zapření prokazatelných rodinných vztahů, zběhnutí z půdy, zmrzačení, znásilnění, zneužití úřední mocí, zpronevěra, zranění osob a hospodářských zvířat (úmyslné, z nepozornosti a z nedbalosti). (Blahoslav Hruška)