(též konkurenční, procedurální), model demokratického režimu, v&nbsp;němž drží politickou moc úzká skupina profesionálních politiků, kteří pravidelně předstupují před voliče se svým programem a&nbsp;snaží se získat jejich podporu na další funkční období. V&nbsp;návaznosti na Maxe <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Weber, Max')">*Webera</span> rozpracoval koncept elitistické demokracie Joseph A. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Schumpeter, Joseph Alois')">*Schumpeter</span>, který kritizoval klasickou teorii demokracie, operující s&nbsp;pojmy obecné vůle a&nbsp;společného blaha, jako utopickou, a&nbsp;obhajoval svoji minimalistickou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('verze')">*verzi</span> spočívající v&nbsp;tržní povaze politického procesu, tedy v&nbsp;konkurenčním boji o&nbsp;hlasy voličů. Pojistkou proti zneužití moci je institut voleb, ve kterém mohou voliči vyjádřit svoji nespokojenost nezvolením kandidáta; namísto substantivních (normativních) kritérií je tak demokracie definována svou metodou. V&nbsp;tomto modelu proto není místo pro výraznější vliv <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost, občanská')">*občanské společnosti</span>; problematická je také otázka ochrany menšin, nebezpečí občanské apatie a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('frustrace')">*frustrace</span>, a&nbsp;v&nbsp;neposlední řadě rigidita modelu, který nepřipouští žádné alternativy ani možnost kombinace různých druhů demokracie. (Pavel Dufek)