koncept popisující možné posuny ve světovém politickém uspořádání, které by reagovaly na proces ekonomických, *kulturních a politických změn známý jako *globalizace. Uzavření legitimizačních, rozhodovacích a kontrolních demokratických nástrojů do hranic moderního (národního) státu vede v současné době k tomu, že státy nestačí odpovídat na výzvy globalizace, mezi něž patří moc globálního *kapitálu, environmentální problémy, hrozba globálního *terorismu či ochrana a vynucování *lidských práv; podporu má tento koncept také mezi zastánci *globální spravedlnosti. Jakousi proto-podobu globálně-demokratických struktur lze identifikovat v podobě existujících mezinárodních organizací (*Organizace spojených národů, *Mezinárodní měnový fond, *NATO) a transnacionálních aktivistických sítí (Greenpeace, *Amnesty International), jež by při dalším posílení mohly tvořit základ *globálního vládnutí a v posledku i globální demokracie. V praxi by došlo k rozpuštění dosavadní státní *suverenity a k rozptýlení legitimizačních, rozhodovacích a kontrolních procesů na nadnárodní i sub-národní úroveň, čímž by se globální demokracie vyhnula hrozbě globální tyranie, které se obával už Immanuel *Kant.$Problémem tohoto *ideálu je nejasné řešení napětí mezi jemu inherentním morálním *univerzalismem a kulturním, tj. i hodnotovým *relativismem či partikularismem (*partikulární), který upozorňuje na nepřeložitelnost a neslučitelnost jednotlivých morálních systémů; globální demokracie, podobně jako koncept lidských práv, může být považována až za imperialistický „export“ liberálního Západu. Kromě této principiální kritiky globální demokracie existují i skeptické *názory stran praktického uskutečnění, poukazující na reálnou nemožnost demokratické participace v globálním měřítku – komu budou vlastně globální *autority odpovědné? – a na neexistenci alespoň nějakými *hodnotami spojeného občanstva (*démos), které by se mezi sebou kvůli jazykové odlišnosti koneckonců ani nedomluvilo. Reálně nejprůchodnější se tak jeví umírněné *ideje tzv. liberálního internacionalismu, který prosazuje rozvíjení liberálně-demokratických mechanismů na nadnárodní úrovni – jedná se tedy o reformní návrhy ve směru větší transparentnosti politického rozhodování. (Pavel Dufek)