-i, n., dentin, zubovina, tvoří nejobjemnější část <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('dens')">*zubu</span>, proto určuje jeho tvar. Jedná se o&nbsp;pružnou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tkáně, pojivové')">*pojivovou tkáň</span> nažloutlé barvy. Je zvláštní modifikací <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tkáň, kostní')">*kostní tkáně</span>. Obsahuje přibližně 10 % vody, 20 % organických látek (zejména kolagen) a&nbsp;70 % anorganických látek (hydroxyapatit); je tvrdší než kostní tkáň. Chybění <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vaskularizace')">*vaskularizace</span> a&nbsp;uložení buněk (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('odontoblasty')">*odontoblastů</span>) mimo základní hmotu jsou hlavní rozdíly, kterými se dentin od typické kostní tkáně liší. Buňky dentinu, odontoblasty, v&nbsp;souvislé vrstvě ohraničují dřeňovou dutinu. Do základní hmoty dentinu vysílají dlouhé a&nbsp;tenké cytoplazmatické výběžky – tzv. Tomesova vlákna. Dentin sestává ze dvou základních stavebních složek: z&nbsp;výběžků odontoblastů a&nbsp;z&nbsp;tzv. dentinové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('matrix')">*matrix</span>, což je zvápenatělá základní hmota. Do kanálků dentinu vybíhají z&nbsp;dřeně senzitivní nervová vlákna, která dosahují až k&nbsp;hranici se sklovinou, proto je dentin citlivý. Dentin je v&nbsp;korunkové části zubu krytý <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('enamelum')">*sklovinou</span>, v&nbsp;kořenové <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('cementum')">*cementem</span>. (Michaela Račanská, Lenka Vargová)