-i, n., dentin, zubovina, tvoří nejobjemnější část *zubu, proto určuje jeho tvar. Jedná se o pružnou *pojivovou tkáň nažloutlé barvy. Je zvláštní modifikací *kostní tkáně. Obsahuje přibližně 10 % vody, 20 % organických látek (zejména kolagen) a 70 % anorganických látek (hydroxyapatit); je tvrdší než kostní tkáň. Chybění *vaskularizace a uložení buněk (*odontoblastů) mimo základní hmotu jsou hlavní rozdíly, kterými se dentin od typické kostní tkáně liší. Buňky dentinu, odontoblasty, v souvislé vrstvě ohraničují dřeňovou dutinu. Do základní hmoty dentinu vysílají dlouhé a tenké cytoplazmatické výběžky – tzv. Tomesova vlákna. Dentin sestává ze dvou základních stavebních složek: z výběžků odontoblastů a z tzv. dentinové *matrix, což je zvápenatělá základní hmota. Do kanálků dentinu vybíhají z dřeně senzitivní nervová vlákna, která dosahují až k hranici se sklovinou, proto je dentin citlivý. Dentin je v korunkové části zubu krytý *sklovinou, v kořenové *cementem. (Michaela Račanská, Lenka Vargová)